102| Příběh hostesky Ivanky - díl 3.

14. 01. 2017 6:00:00
Po příjezdu na letiště se Michala ujímá krásná hosteska, do které se on okamžitě zamiluje ... a dokonce to vypadá, že by jeho cit mohl být opětován. Jenže než vůbec love story začne, dospěje do opravdu překvapivého konce...

... pokračování...

Ne, nezbláznil jsem se. Samozřejmě, že nebažím po tom riskovat život v podobě seskoku padákem, byť s instruktorem na zádech. Jenže ... situace se nám trochu zamotává. Už, už jsem chtěl Pepovi dát svůj padákový lístek, když jsem za ním spatřil ... stát vílu Ivanku. Co teď? Teď - před ní - mu ho dát nemůžu! To prostě nejde! Jenže strašně rád bych mu jej dal. Situace, jež nemá řešení?

„Já nevím Pepo! Z toho zřejmě nebude nic. Přece je to jen zvláštní okamžik a taky je to dost drahý...“ ale můj oblastní manažer mě nenechá ani domluvit.

„Co to kecáš ty pitomče, buď rád, že to chce...“ teď zase nenechám domluvit já jeho.

„Pane inženýre, mohu vám představit svého strážného anděla, svoji letištní vílu?“ šifrovaně prozrazuji Pepovi důvod své neochoty přepustit mu svůj padák.

„Jéééje! Vy jste ale opravdu moc hezká! No jasně, vždyť jste víla!“ vypadá to, že Pepík pochopil důvod mého otálení. Určitě ano, protože se jal Ivanku přemlouvat k tomu, aby ona zas přemluvila mě! A já se jen modlil, ať mají všichni dost energie a ochoty přemlouvat mě tak dlouho, dokud se nenechám ukecat!

„Vílo Ivanko prosím vás, zapůsobte na Michalovo lepší já ... ať věnuje svůj seskok kolegovi, který má dneska narozeniny a moc by si seskok přál jako dárek...“

„Ale pane Firlo,“ dívá se Ivanka na Pepíkovu vizitku, „to přece záleží jen na panu Čechovi ... na Michalovi, zda svůj seskok někomu věnuje. Já bych si nedovolila ho k něčemu nutit...“ dovol si to, dovol si to, modlím se já, „třeba si chce skočit,“ dodává Ivanka.

„Nechce,“ zavrčí Pepa

„Tak si třeba chce něco dokázat, třeba chce někomu něco dokázat – ale určitě se musí rozhodnout sám.“

„Víte Ivanko, pokud chce tím seskokem někomu něco dokázat ... tak jedině vám, že se nebojí. Ale tím, že chce skočit - i když se bojí - tak už vlastně dokázal sobě i vám, že se nebojí a může ten lístek na seskok poslat dál a udělat tak někomu dalšímu radost, ne?“ Zlatý Pepa! Mluví jako kniha, lépe bych to neřekl. Ještě vyčkáme na reakci víly a ... máme to z krku!

„Pane Firlo ...“

„... Pepo, říkejte mi klidně Pepo,“

„... dobře tedy Pepo, ať je po vašem. Kvůli mně Michal opravdu skákat nemusí, já bych ho měla ráda ... já ho mám ráda, i kdyby nevylezl ani na židli. Jen se bojím, že on už brzy nebude mít rád mne.“

„Já myslím, teda lépe řečeno: já vím, že vás miluje ... a to velmi! ... Michale, potřebuju už ten lístek!“

Podávám mu jej a obracím se na Ivanku: „Jak jsi to myslela, že tě nebudu mít rád? To ti snad musí být jasné, žes mne okouzlila už na parkovišti nebo ne?“

„Ano, vím, že se ti líbím, ale než ti to povím, tak mě prosím, ještě jednou polib - naposled,“ ... nečiní mi nejmenší problém jejímu přání nevyhovět.

„Tak povídej, milá.“

„Je to jednoduché: nepotkali jsme se náhodou ... já jsem si na tebe na parkovišti počkala, strejdo!“

„Jak počkala? Proč strejdo? Co mi to dáváš? Občanku? Proč?" nic nechápu.

„Na jméno se podívej!“ dostává se mi vílí rady.

„Jméno? Co je s ním? Ivana Ondrová. A co má být? ... Ježíši! Ty jsi...? Tys...?“

„Jsem vyženěná dcera tvého švagra!“ bum - prásk - to je rána! Tak to jsem nečekal.

"I když, pokud nejsi jeho vlastní dcera, tak se přece o incest nejedná, ne?“ chytám se zoufale stébla.

„To jistě ne, ale těžko mohu své tetě, jedno zda vlastní či nevlastní, odloudit muže... To prostě nejde! Já měla vždy na kluky smůlu. No nic, bylo mi s tebou dnes moc hezky, ale už musíme jít do žlutého stanu, čeká tě vyhlídkový let na městem,“ nezapomene na své profesionální poslání tady Ivanka. Ale já jsem jak pytlem praštěný. Potkal jsem vílu jen proto, abych ji zas hned ztratil? Pane Bože, proč?

„Tak strejdo!“

„Prosím, neříkej mi strejdo, pro tebe jsem Michal. Kolik ti je vůbec let? Vypadáš stěží na 16.“

„Je mi 19, včera jsem měla narozeniny a současně druhé rozvodové stání. Chtěla jsem to s tebou oslavit, teda ty narozky... jen dneska. Ale už je mi jasné, že to nejde...“

"Proč?"

"Protože bych se do tebe opravdu zamilovala, a to bych učinila mnoho lidí smutnými."

„Zamilovala? Do mě? Mně je 39, Ivanko!“

„To já přece dávno vím Michale. Pamatuji si tě na svatbě našich. Netuší, proč jim v albu chybí fotky s tebou? Jen ty teď víš, že je mám já!“

„Na švagrově svatbě? To ti byly 4 roky, ne? Pamatuji, jak jsi všude vláčela pejska na baterky. Odporně a furt štěkal.“

„Ještě ho mám. Někde. Už ti to startuje, musíš do zeleného stanu ... jdi už!“

„Ivanko, najdu tě tu, až se vrátím? Zajedeme pak na večeři, na víno, povykládáme, můžu tu i někde přespat, chceš?“

„Přespat můžeš u našich, v mém pokojíku, ví že tu dnes jsi. Já teď bydlím u kamarádky. Čekat tě tu ale nebudu ... bylo by to všechno daleko, daleko horší! Ale nikdy na tebe nezapomenu. A teď už leť, můj krásný, milý ptáčku!“

****

V letadle jsme 4. Vpředu pilot s ukecanou ženou ... a vzadu s nemluvným chlapíkem já. Ostatně i já jsem nemluvný. Sluchátka jsou nastavena tak, že v okamžiku, kdy promluví první, se ostatním vypne mikrofon. My vzadu, jsme ho měly vypnutý celý let.

Doufal jsem, že Ivanka přehodnotí své rozhodnutí. Věřil jsem, že ji dole najdu. Nepřemýšlel jsem, co bude dál, upnul jsem se jen k jedinému: ať tam dole na mne čeká! Jenže dole na mne čekal jen Pepa. Je neskutečné, jak si spolu dokonale rozumíme. Nemusí se ptát. Stačí mu pozvednout obočí – já pozvednu ramena ... a je vymalováno. Oba víme, že sen o víle skončil. Víla tu není! A vlastně tu nikdy nebyla!

... a to je konec příběhu o víle!

Autor: Milan Vít | sobota 14.1.2017 6:00 | karma článku: 12.54 | přečteno: 479x

Další články blogera

Milan Vít

36 / Dopis 16 leté dceři

Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.

29.1.2024 v 6:30 | Karma článku: 13.70 | Přečteno: 337 | Diskuse

Milan Vít

35 / 100 let

Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.

21.3.2023 v 6:55 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 193 | Diskuse

Milan Vít

34 / Už jsem i já prozřel...

... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.

20.3.2023 v 6:30 | Karma článku: 19.10 | Přečteno: 624 | Diskuse

Milan Vít

33 / Jak se nás moc nesešlo

Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.

24.10.2022 v 6:06 | Karma článku: 9.89 | Přečteno: 280 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 182 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 191 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.88 | Přečteno: 122 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 184 | Diskuse

Pavel Liprt

Narozeninová ženuška má

Narozeninový věk se přece u dámy neříká, to bych byl opravdu hrozný nešika, můžete však snadno vyčíst z této básně, že je mi s mojí ženou už mnoho let krásně.

26.3.2024 v 11:07 | Karma článku: 13.64 | Přečteno: 514 | Diskuse
Počet článků 219 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 390

Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...