104| Příběh studentky Lenky – díl 2.
LODNÍ PÁRTY
Chodíme spolu už 8 dní! Zítra máme křest ohněm … výlet parníkem! Z tanečních tam bude celá parta – zřejmě i Míla. Nevím, jak je to možné, ale fakt jsem dokázal jim o nás neříct. Scházíme se opět u muzea. Lenka je nádherná, nedokážu z ní spustit oči ani v tramvaji! V černých šatech s bohatou hřívou nazrzlých vlasů…
„Ale no tak Míšo! Nech už toho, přivádíš mě do rozpaků,“ směje se dívka. U mostu vystupujeme a po příkrých schodech sestupujeme na náplavku. Vyhlížím kluky … včera byli překvapeni, že nejedu s nimi. Už je vidím! Opřeni o lodní zábradlí ... a už spatřili i oni nás! Málem přepadli přes zábradlí! A Míla? Přes zábradlí by zřejmě nejraději přehodil mě! Ach jo, bude nezbytné si vyjasnit očekávání, kompetence a nároky. Rozhovor s ním dává Lence za pravdu, že jejich vztah existuje pouze v Mílově hlavě a je jeho zbožným, leč nenaplněným přáním! Jako gesto dobré vůle mu zaplatím dvě piva a tím je pro mne téma: Lenka navždy uzavřeno. Sám si dávám (pamětliv alkoholové výstrahy) kofolu! Ostatně, vypadá to, že vyhnout se dnes alkoholu nebude až takový problém … obsluha lodního baru poctivě kontroluje občanky. Tím pádem nejsem uveden ani v pokušení.
****
Po dvou hodinách plavby obrací kapitán loď nazpět, aby chvíli poté, už za šera, přirazil ke břehu. Půlhodinovou přestávku s Lenkou využíváme k romantické procházce po louce, osvětlené pouze měsícem v úplňku. Držím si svůj poklad v objetí na palouku, kde noční ticho ruší jen bublání lodního motoru, kvákání miliónu žab, plácání kachních křídel či jiné vodní havěti. Cítím se jako filmový hrdina ve chvíli, kdy už běží titulky. Po překonání všech úskalí nyní zaslouženě spočívám v objetí své milé s vědomím, že je dobojováno – že dobro zvítězilo. Jenže to je můj velikánský omyl, dobojováno ani zdaleka není!
Moji ‚spolubojovníci‘ ve fraku totiž neztrácejí čas couráním se v mokré trávě … a objevují téměř legální způsob, jak se dostat k alkoholu! A to prostřednictvím staršího spolužáka Oldy, proti čemuž barový personál nic nenamítá – holt kšeft je kšeft! A tak mi je po návratu na palubu, ve chvíli momentální osamělosti, nabídnut panák vodky. Jeden na můj nový vztah, druhý pak na Lenku, další na konec tanečních a bůhví na co ještě! A Lenka nejde. Žen je na lodi mnoho a … toalety pouze jedny!
Že se opička na houpající lodi rodí mnohem rychleji … zjišťuji vzápětí: loď se pohupuje na vlnách, strop spodní paluby se prohýbá v rytmu (o patro výše) dunící diskotéky, rezonují i boky lodi. A vzhledem k tomu, že jsem dnes ještě nic pořádného nejedl … není zase tak překvapivé, že se mi najednou točí hlava (nebo svět okolo?). Ale to už přichází má ‚nádherná‘ lvice! Rázně shazuji 'opičku‘ na zem a chystám se vykročit své milé naproti. Jenže ... nepovedlo se! Tělo poslechlo, nohy ne. Důsledkem toho se poroučím k zemi – aplikace zákona ‚zvedající se podlahy‘ přichází v tu nejblbější chvíli!
Moji ‚soukmenovci‘, uvědomujíce si, že tentokrát přestřelili, mi sice pomáhají na nohy, leč to už má zlatá (mizící na horních palubách) nevidí. Rychle zjišťuji, že na její pronásledování nejsem fyzicky připraven, že vystoupat nahoru (po schůdcích připomínající žebřík) se mi jen stěží podaří! Je to průser, když vám nohy nepatří, však hlava je stále funkční. Bolet bude až k ránu, ale už teď se v ní momentálně honí jedna jediná myšlenka: jak napravit chybu, kterou prostě napravit nelze! A kdesi hluboko v mozku řinčí poplašná kontrolka dávající mi najevo, že jsem vztah s krásnou Lenkou právě podělal! Jsem fakt smolař!
„Tak co! Kde máte ten chlast?“ zařvu vztekle, „teď už mi kurňa, nalejte a dvojitou, když jste takoví dajní, krucifix práce!“
****
Kdo se domnívá, že mi Lenka odpustila ještě na lodi … a pak jsme, držíce se za ruce, spolu zamilovaně ‚odpluli‘ domů – je nenapravitelný romantik, ale bohužel pravdu nemá. Kdo myslí, že jsem ‚ožralej na šrot‘ přepadl přes palubu, v ledové vodě vystřízlivěl a jak lachtan doplaval do města … měl by číst i jiný žánr, než ‚dobrodružství bez hranic‘. A kdo předpokládá, že jsem si druhý den v dopise posypal hlavu popelem … co hlavu, že jsem se v popelu vyráchal celý několikrát – a takto ‚zpopelněn‘ poslal Lence omluvu ... je pravdě nejblíž!
****
Za tři dny se s Lenkou scházíme v našem altánku v lesoparku. A tady dobrovolně a celkem popravdě odpřisáhnu, že mi alkohol vůbec nechutná … a že jej nechci hodně dlouho ani vidět, natož pít! Nelžu! Ještě dnes mi není zrovna do zpěvu. Takříkajíc ‚na moll‘ jsem byl jen na akcích spojených s tanečními a bohužel … vždy u toho Lenka byla!
„Míšánku můj vošklivej, moc si přeji a doufám, že jsi už konečně poučený! Nechci ti vyhrožovat, ale taky se nechci trápit! Proto ti na rovinu říkám, že dnešní šance je tvojí šancí poslední! Ještě jednou se mi proměníš v ožralé hovádko, tak mě už nikdy neuvidíš! Chápeš to?“
„Ano, chápu a slibuji!“ a v tuto chvíli jsem odhodlán plnit prohibiční podmínku neomezeně dlouho! S Lenkou je totiž nádherný život! Lenka je nádherná, čas s ní strávený je nádherný, sedět vedle ní v kině je nádherné, toulat se s ní parkem? Nádhera! Prošli jsme všechna muzea a galerie ve městě – jeden nádherný zážitek za druhým! A před námi jsou dva (jaké jiné, než nádherné) společně strávené, prázdninové měsíce!
... pokračování příště
Milan Vít
37 / Dopis 16 leté dceři
Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.
Milan Vít
35 / 100 let
Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.
Milan Vít
34 / Už jsem i já prozřel...
... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.
Milan Vít
33 / Jak se nás moc nesešlo
Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.
Milan Vít
32 / Dvojím pohledem
1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.
Milan Vít
31 / Tuhle bitvu stěží kdy vyhraju...
Jsem otec zralého věku, jen tak něco mě nerozhází a už vůbec ne velký nákup s 14 letou dcerou. Ano, je tu jedna šance tento páteční proces přežít bez újmy na zdraví - stačí mlčky tlačit vozík a u kasy všechno zaplatit.
Milan Vít
30 / SOS
Ne, netopím se na výletní lodi ani v městském bazénu. Voláním o pomoc chci vzletně oznámit, že jsem v krizi. Vím, na to slovo je už každý druhý alergický. Ale má krize není energetická, ekologická či vládní - má krize je tvůrčí...
Milan Vít
29 / Čas je relativní a co vlaky?
Jóo, za covidu bylo príma cestování. V pendolínu nás sedělo 5, max 10, vlak byl poměrně čistej, výluky snad ani nebyly ... zpoždění? Do Japonska sice daleko, ale příjezd do 5 minut dráhy jako zpoždění ani statisticky nevedou.
Milan Vít
28 / Čím se řídí počasí?
Netřeba odpovídat - prostě řečnická otázka. Odpověď znám i já. Stejně jako Putin, neřídí se ničím. Švagr má docela vtipný bonmot: "Pokud se probudíš po dvou propršených dnech do slunečného rána, můžeš si být jistý, že je pondělí."
Milan Vít
27 / Inovace národního dopravce
Nedělám to rád, vlaky mám fakt rád, ale když musím, tak musím. Nedělám si iluze, že se mým postesknutím něco změní, ale znáte to - sdělená bolest, poloviční bolest.
Milan Vít
26 / Jedna nikdy nestačí
Takže dvě? Či snad tři? Čtyři budou tak akorát! Oč tu kráčí? Hned to bude zřejmé, stačí dopsat pracovní nadpis: "Skleróza neprohrála a já zas nevyhrál". Přečtěte si tedy takřka "hororový příběh", při kterém stydne v těle krev...
Milan Vít
25 / Madona
Jak vznikne fotoblog? Když se mi nechce psát, když mi chybí téma, případně inspirace. Dnešní text vznikne (pokud vznikne) pro fotku, která se mi před týdnem náhodně povedla.
Milan Vít
24 / Kde se vzala, tu se vzala – chyba je tu
Chybama se člověk učí? Kerej chytrák tohle zase (zřejmě cestou z náročné práce) vymyslel? Být to tak, mám v kapse několik diplomů. A cože jsem zvoral? Maličkost: v předchozím blogu jsem použil nesprávnou fotografii.
Milan Vít
23 / Jak jsem se seznámil se spisovatelkou
Vždy jsem byl nesmělý, holky jsem uháněl jenom tím, že jsem se od nich nechával uhnat. Dneska už občas dokážu ženu oslovit, jenže je to těžké. Ženy ovdovělé a rozvedené nejsou tak pitomé, aby se vracely do partnerského stereotypu.
Milan Vít
22 / 3x a dost
Jsem na sladký, aji bych si upekl, ale nemám troubu, váhu, recepty, trpělivost – oj, důvodů by bylo. Zato mám kámoše ... stala se mu věc: oženil se. Po druhé, takže mají vše 2x. Dal mi el. přenosný pekáč. Ať furt nebrečím a upeču si
Milan Vít
21 / Už vím, proč je dobré…
... mít děti chytré. V 1. třídě velká jednička, později houf malých ... na střední zrovna tak. Bonusem k dnes již povinné angličtině je japonština. Ne, že by hrála v příběhu zásadní roli – i když vlastně jo.
Milan Vít
20 / Co se zdá, je sen
Život se dá vyjádřit mnoha přívlastky a přídavnými jmény. Často slyším: složitý, komplikovaný, těžký – no prostě žádná hitparáda. Jenže není vše tak špatné, jak se zdá. A v povídkách si ho můžeme ještě vylepšit, například takhle.
Milan Vít
19 / Bratislavský románek
Slíbil jsem podat zprávu, jak (ne)pokračovala má komunikace s personálem hotelu Apollo. Dobrá, slib je slib, tak jej splním – otázka zní, jakou verzi zvolit. Realistickou, nikoliv happy anebo pohádku ve stylu filmu Pretty woman
Milan Vít
18 / Happy end není pravidlem
Jmenuji se Michal, let mám, že je ani kalkulačka nespočítá. Zrozen na Štvanici, dorostl v Karlíně věku rekruta. Vojna není kojná, ale v Levicích, v kuchyni se přežít dala. Co pak, do Prahy? Proč, i v Ostravě je fajně.
Milan Vít
17/ Úvaha, co hlavu mou v noci napadá
Neznám medicinskou definici lidské paměti, ale já si ji představuji jako úschovnu zavazadel, tedy myšlenek. Známe to z nádraží – narvu do skřínky všechno, co nepotřebuji, vhodím 50 Kč a zabouchnu. Myšlenky jsou pod zámkem.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 219
- Celková karma 14,01
- Průměrná čtenost 404x
A kdo jsem já? Zcela jistě:
Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?