123| Kam jedeš? Do Prahy ... na sraz!

Pohoda, klídek, tabáček? Jak kdy - dnes určitě ne! Úkolů požehnaně, ale večer ... večer mě zasloužená odměna jistě nemine....

Pondělí ... půlnoc ... úterý! Třetí noční ... tomu odpovídá i má nálada. Svítá ... po vystřídání sedám do zmrzlého auta. Naštěstí však nemusím škrábat okna. Za půl hodiny jsem doma ... a v pelechu. Unaven tak, že jsem dokázal neotevřít počítač!

Budík? Vždyť jsem teď usnul! Tak ne, je půl desáté! A v 11 mám sedět v zubařském (22 kilometrů vzdáleném) křesle. Osobní hygiena ... sbalení si báglu. Důvod? Přece jedu do Prahy. Na sraz blogerů! Proč čas tak letí? Poslední kontrola před odchodem: sakra, nenakrmil jsem ryby!

Konečně vyjíždím. Je sucho, sluníčko svítí, snad nevytáhne ven "žabičky" s radary. Má rychlost je výrazně vyšší té povolené. Modlím se: ať dojedu, ať dojedu včas a ... ať mám kde zaparkovat! 

Nemám rád zubaře ... oni mě taky asi nemusí. Naštěstí dnes jen jedna plomba. Přežil jsem a zaplatil. Jo, za chyby se platí. Ve 3 na 12 přešlapuji na firmě, ve výstrojním skladu. Vracím bundu ... a chci kalhoty. Už rok. Nejsou a nebudou! Tušil jsem to a vytahuji trumf - loňský paragon! S brbláním, ale přece ... 3 stovky jsou v kapse! Co dál? Odvézt auto do práce. Dobrý čas - skočím ještě na oběd do jídelny. Ve vlaku je minimálně 2x dražší. Špatný nápad! Ve vlaku je určitě aspoň 2x chutnější!

Která tramvaj jede na nádraží? Všechny! Fajn, Pendolínem za 2 stovky? Dost dobrá cena. Po letech s sebou netahám pc ... po letech tak čtu papírové noviny. Zbytek cesty prospím. Příjezd na čas, metrem na Smíchov – vše klape podle plánu. Nuž, zřejmě jsem skvělej plánovač...

Tak nejsem ... v restauraci nemá nikdo o srazu nejmenšího tušení. Že by jiné datum? Ne - pouze 2 restaurace stejné sítě na dostřel! Druhý pokus platí... Ano, povídání s kolegy plní mé představy, shoda v blognázorech a hlavně ověření si faktu, že má psací úchylka (okolím nechápaná) není nebezpečná ani infekční ... za to však určitě hluboce návyková! 

Cesta k přechodnému domovu? Možná se vine krásně, ale určitě i nekonečně. Metro je v pohodě, jenže pak se to zadrhlo. Autobus je tu docela brzy, proč však staví před zastávkou? Vysypal lidi, zhasla světla a nic... 

Troufalý dotaz: „Copak už dál nejedete?“ ... Soudruh řidič pohrdavě odtušil: „Chytrej! Jdu na pizzu!“ Sranda? Skrytá kamera? Ne, už se vrací, koupil si hned 2 čtvrtky, labužník. Půl hodiny na další bus nečekám. Co kdyby i další řidič měl hlad! Popojedu o stanici dál, tam přestoupím na minibus. Nepřestoupím - právě mi ujel! Tak ještě 2 zastávky, jenže tu  ... další deja-vu! Než přejdu ulici, autobus je fuč! Víc voleb není ... kromě návratu. Nevracím se - čekám tedy ... 20 minut ... plus 5 navrch. Inu, zpoždění!

21:30! Doma neohlášeným příchodem působím zmatek. Rodiče sledují několika stý díl nekonečného, obzvlášť vydařeného seriálu. Musím počkat. Nevadí, po dopravní anabázi mě už 1/4 hodina čekání nezabije - projdu si zatím poštu. Ale 4. noční nedám, nevidím na monitor ani na oči ... jdu spát!

****

Budíček v osm, snídaně, pošta ... vyladění schůzek (pendoš mi jede v 15:30), sprcha, sbalení se. V 11 mi naproti otevírají "kancelář". Jsem tu první ... a už ne sám. Na čas přichází Zbyněk - spolužák ze střední. Pokec, ve 12 ho střídá Milan - spolužák ze základní. Pivo studené, oběd teplý, slunce svítí - zase je dnes pěkný den. Ve  13 autobusem (mám štěstí, řidič je syt) a metrem na Václavák. Poslední schůzka s Petrem - známej z lázní. Oběd? Nemám hlad. Nu dobrá, tak snad jen buchtičky s krémem - jako dezert. Jenže kdesi se stala chyba. Chybí obsluha! 5 minut, 10 minut ... po 15 jde Petr do výčepu.

"Sorry, holky si daly oběd! Taky se maj právo najíst, ne?" Jistě, omlouváme se. Proč se mi vybavuje vzpomínka na řidiče - milovníka pizzy? Petr pádí do práce, mně zbývá hodina, co s ní? Umím číst i psát - tož zajdu třeba do ... Akademie věd. Mají tam čisté záchody a v bufetu ex-spolužačku.

"Jéé, co ty tady?" pusa na uvítanou, 10 minut pokec ... pusa na rozloučenou...: "Tak ahoj a dej zas vědět, kdy přijedeš." Slibuji a loudám se na tramvaj. Na nádraží vytahuji foťák ... třeba fotky na fotoblog. A už mi přijíždí i Pendolíno. Nastupuji, usedám a ...usínám! Náročnej výlet! Tak někdy příště...

 

Autor: Milan Vít | sobota 18.2.2017 6:00 | karma článku: 17,06 | přečteno: 307x
  • Další články autora

Milan Vít

37 / Dopis 16 leté dceři

Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.

29.1.2024 v 6:30 | Karma: 14,01 | Přečteno: 352x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

35 / 100 let

Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.

21.3.2023 v 6:55 | Karma: 9,10 | Přečteno: 197x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

34 / Už jsem i já prozřel...

... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.

20.3.2023 v 6:30 | Karma: 19,10 | Přečteno: 628x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

33 / Jak se nás moc nesešlo

Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.

24.10.2022 v 6:06 | Karma: 10,22 | Přečteno: 280x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

32 / Dvojím pohledem

1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.

18.10.2022 v 7:20 | Karma: 9,67 | Přečteno: 318x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

31 / Tuhle bitvu stěží kdy vyhraju...

Jsem otec zralého věku, jen tak něco mě nerozhází a už vůbec ne velký nákup s 14 letou dcerou. Ano, je tu jedna šance tento páteční proces přežít bez újmy na zdraví - stačí mlčky tlačit vozík a u kasy všechno zaplatit.

10.10.2022 v 7:10 | Karma: 16,20 | Přečteno: 606x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

30 / SOS

Ne, netopím se na výletní lodi ani v městském bazénu. Voláním o pomoc chci vzletně oznámit, že jsem v krizi. Vím, na to slovo je už každý druhý alergický. Ale má krize není energetická, ekologická či vládní - má krize je tvůrčí...

3.10.2022 v 6:20 | Karma: 8,53 | Přečteno: 152x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

29 / Čas je relativní a co vlaky?

Jóo, za covidu bylo príma cestování. V pendolínu nás sedělo 5, max 10, vlak byl poměrně čistej, výluky snad ani nebyly ... zpoždění? Do Japonska sice daleko, ale příjezd do 5 minut dráhy jako zpoždění ani statisticky nevedou.

24.8.2022 v 6:00 | Karma: 10,91 | Přečteno: 215x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

28 / Čím se řídí počasí?

Netřeba odpovídat - prostě řečnická otázka. Odpověď znám i já. Stejně jako Putin, neřídí se ničím. Švagr má docela vtipný bonmot: "Pokud se probudíš po dvou propršených dnech do slunečného rána, můžeš si být jistý, že je pondělí."

8.8.2022 v 6:06 | Karma: 9,28 | Přečteno: 121x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

27 / Inovace národního dopravce

Nedělám to rád, vlaky mám fakt rád, ale když musím, tak musím. Nedělám si iluze, že se mým postesknutím něco změní, ale znáte to - sdělená bolest, poloviční bolest.

3.8.2022 v 6:06 | Karma: 14,92 | Přečteno: 404x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

26 / Jedna nikdy nestačí

Takže dvě? Či snad tři? Čtyři budou tak akorát! Oč tu kráčí? Hned to bude zřejmé, stačí dopsat pracovní nadpis: "Skleróza neprohrála a já zas nevyhrál". Přečtěte si tedy takřka "hororový příběh", při kterém stydne v těle krev...

2.8.2022 v 6:06 | Karma: 9,92 | Přečteno: 290x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

25 / Madona

Jak vznikne fotoblog? Když se mi nechce psát, když mi chybí téma, případně inspirace. Dnešní text vznikne (pokud vznikne) pro fotku, která se mi před týdnem náhodně povedla.

24.7.2022 v 7:07 | Karma: 9,51 | Přečteno: 146x | Diskuse| Fotoblogy

Milan Vít

24 / Kde se vzala, tu se vzala – chyba je tu

Chybama se člověk učí? Kerej chytrák tohle zase (zřejmě cestou z náročné práce) vymyslel? Být to tak, mám v kapse několik diplomů. A cože jsem zvoral? Maličkost: v předchozím blogu jsem použil nesprávnou fotografii.

20.7.2022 v 6:06 | Karma: 12,28 | Přečteno: 349x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

23 / Jak jsem se seznámil se spisovatelkou

Vždy jsem byl nesmělý, holky jsem uháněl jenom tím, že jsem se od nich nechával uhnat. Dneska už občas dokážu ženu oslovit, jenže je to těžké. Ženy ovdovělé a rozvedené nejsou tak pitomé, aby se vracely do partnerského stereotypu.

17.7.2022 v 7:17 | Karma: 12,94 | Přečteno: 379x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

22 / 3x a dost

Jsem na sladký, aji bych si upekl, ale nemám troubu, váhu, recepty, trpělivost – oj, důvodů by bylo. Zato mám kámoše ... stala se mu věc: oženil se. Po druhé, takže mají vše 2x. Dal mi el. přenosný pekáč. Ať furt nebrečím a upeču si

16.7.2022 v 7:00 | Karma: 16,22 | Přečteno: 442x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

21 / Už vím, proč je dobré…

... mít děti chytré. V 1. třídě velká jednička, později houf malých ... na střední zrovna tak. Bonusem k dnes již povinné angličtině je japonština. Ne, že by hrála v příběhu zásadní roli – i když vlastně jo.

15.7.2022 v 6:12 | Karma: 10,61 | Přečteno: 218x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

20 / Co se zdá, je sen

Život se dá vyjádřit mnoha přívlastky a přídavnými jmény. Často slyším: složitý, komplikovaný, těžký – no prostě žádná hitparáda. Jenže není vše tak špatné, jak se zdá. A v povídkách si ho můžeme ještě vylepšit, například takhle.

13.7.2022 v 6:06 | Karma: 8,68 | Přečteno: 105x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

19 / Bratislavský románek

Slíbil jsem podat zprávu, jak (ne)pokračovala má komunikace s personálem hotelu Apollo. Dobrá, slib je slib, tak jej splním – otázka zní, jakou verzi zvolit. Realistickou, nikoliv happy anebo pohádku ve stylu filmu Pretty woman

12.7.2022 v 6:30 | Karma: 9,30 | Přečteno: 309x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

18 / Happy end není pravidlem

Jmenuji se Michal, let mám, že je ani kalkulačka nespočítá. Zrozen na Štvanici, dorostl v Karlíně věku rekruta. Vojna není kojná, ale v Levicích, v kuchyni se přežít dala. Co pak, do Prahy? Proč, i v Ostravě je fajně.

11.7.2022 v 6:06 | Karma: 9,46 | Přečteno: 187x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

17/ Úvaha, co hlavu mou v noci napadá

Neznám medicinskou definici lidské paměti, ale já si ji představuji jako úschovnu zavazadel, tedy myšlenek. Známe to z nádraží – narvu do skřínky všechno, co nepotřebuji, vhodím 50 Kč a zabouchnu. Myšlenky jsou pod zámkem.

27.6.2022 v 6:20 | Karma: 9,31 | Přečteno: 311x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 219
  • Celková karma 14,01
  • Průměrná čtenost 404x
Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?