133| Pocta Janě S.

… a všem organizátorům jakýchkoliv srazů, akcí ... teda vlastně i mně samému?! Proč pocta? Inu bejt organizátorem je špatnej job: moc práce, žádnej vděk, jen připomínky, požadavky, námitky a stížnosti – no prostě ... žádnej med!     

Organizování „velkých“ třídních srazů a podnikových výletů jsem už dávno vzdal. Kdo viděl ten díl Chalupářů, kdy obyvatelé Višňové vyrazili autobusem (řízeným Vladimírem Menšíkem) na výlet do Prahy – zřejmě tuší, o čem mluvím. "Višňováci" se ožrali až večer U Fleků … moji zaměstnanci už v ranním rychlíku. Pravda, měli na to více času! Udržet je po hromadě na trase: "nádraží – hotel", by bylo nesnadným úkolem i pro zkušeného bachaře … a tudíž nesplnitelným pro kluka po vojně, který všem podřízeným vyká a kterého staří zaměstnanci neberou vážně ani náhodou. Dostat je do metra – mám vyhráno, tam už mi neutečou, myslel jsem si naivně. Nevím jak, ale nakonec se to přece jen povedlo. Instrukce: „Druhou stanici vystupujeme! Kdo se zapomene ve vlaku, musí jet o 2 stanice dál, pak přestoupit do protijedoucího vlaku a vystoupit na I. P. Pavlova! Je to jasné?“

Nemyslím si, že mě někdo slyšel. A pokud slyšel, tak i vnímal. I když přece … vystrašil jsem starší ženu: „Pane, prosím vás, musím taky vystoupit, když mám sraz s dcerou na Mládežnické?“

„Nemusíte paní, vy zůstaňte … chlapi, tady přece nemůžete chlastat!“ vzmůžu se jen na nedůrazný protest vidouc, že tvrdé jádro si nejenže statečně přihýbá z vlastních „vypálených“ zásob, ale projevuje nebývalou snahu navázat kontakt s „domorodci“ a zvláště pak s „domorodkyněmi“. Jenže družební aktivita se nesetkává s pochopením. To je frustruje natolik, že nedokáží zabránit výronu nevhodných, o to však hlasitějších poznámek… Naštěstí už vlak vjíždí do stanice, takže zaječím na celý vagón: „Vystupujeme!“

Než stihnu spočítat ztráty, nastává vpředu, u eskalátorů chaos. Nemusím bejt zrovna mentalista, abych si domyslel příčinu. Ano, už vidím na zemi, u nástupní hrany pojízdných (nyní však stojících) schodů, chumel několika těl, z nichž minimálně dva kabáty mi jsou povědomé. Takže v okamžiku, kdy spatřím (zhora přijíždět) dozorčího metra v doprovodu příslušníka VB, nastává okamžik rychlého rozhodnutí: jsem tady sám a nikoho z brzdičů veřejné dopravy prostě neznám. Obloukem obcházím dav a vedlejším eskalátorem vystoupám na povrch, kde se na mne vrhají ženy z kanceláří, nechápající, kde zůstali ostatní. Až později jsem se dozvěděl, že pohromu na schodech způsobila narušená stabilita „mého“ pracovníka údržby, jenž se pustil madla a odporoučel se k zemi. S sebou strhnul nejen kolegu, ale i několik místních. Že je však všechno zlé pro něco dobré – se ukázalo i teď. Než se dořešila (naštěstí jen omluvou a domluvou) eskalátorová patálie … stihají se vrátit i mechanici, kteří v zápalu touhy podělit se o zážitky z cestování s místními dívkami, opravdu zapomněli vystoupit.

Do hotelu jsme dorazili v relativním klidu, nepočítám-li zastavení dopravy na magistrále (díky snaze  všech přejít křižovatku na jednu zelenou). Správně jsem tušil, že je to klid před bouří. V rychlém sledu jsem na recepci řešil 3 reklamace stran vybavení pokojů, 2 stížnosti na výhled do nevzhledného dvora a vzápětí další 2 na velký hluk z ulice (vyřešeno prohozením pokojů). Také pozdější stížnosti: na kvalitu jídla, na divadelní představení, či na předem schválený program … mě utvrdili v tom, že organizaci aktivity skupiny větší, než moje rodina, přenechám (bez jakékoliv zášti) zkušenějším a výkonnějším kolegům s tím, že se opravdu spokojím s postem řadového účastníka, jen pouze občas si stěžujícím.

****

Bohužel: člověk míní, Pan Bůh mění. Někdy jsem, vnějšími faktory donucen, ze svých zásad slevit, či je úplně obejít. Důvodem je většinou návštěva rodného města a potřeba zajistit si společnost v čase, který trávím v místních restauracích. Léty se vykrystalizovalo zdravé jádro zhruba 10 lidiček, které před příjezdem informuji e-mailem: kde a kdy budu s nadějí, že tam nebudu sám. Zatím jsem nezůstal – a tak vznikly minisrazy!

Vyzkoušený model jsem se rozhodl nově aplikovat (před únorovou návštěvou) s kolegy ze střední. Napsal jsem informační mail o mém příjezdu, přidal návrh termínu, času a místa a tím považoval věc za vyřízenou. Ne tak však moji soukmenovci, kteří roztočili kolotoč dotazů, informací, potvrzení, rušení potvrzení, čímž se z malého organizování stává organizování velké. Nechme promluvit fakta:

  • Úvodní můj mail: Milí kamarádi, milé kamarádky, co kdybychom se sešli ve čtvrtek 9. 2., po 17. hodině, v restauraci Jiný svět, v Mezidvorské ulici 4. Nemám kontakt na Ilonu a Pavla. Michal (posláno na mně známé adresy: Ivana, Bětka, Zdeněk, Jarek)
  • Skvělý nápad, přeposlal jsem info Pavlovi. Zdeněk
  • Souhlasím, kontaktovala jsem Ilonu, slíbila účast. Bětka
  • Přijedu! Pavel
  • Ve čtvrtek 8. 2. mohu až po 18 hodině. Ivana
  • Rekapitulace. Účast přislíbili: já, Pavel, Zdeněk, Běta, Ivana a Ilona. Michal
  • Nerozumím tomu, bude to 8., tedy ve středu nebo až ve čtvrtek 9.? Pavel
  • Nebuď hnidopich! Zdeněk
  • Také v tom mám hokej! Ilona má problém, napíše to sama. Běta
  • To jsem rád, že jsem jednou nespletl datum já, takže ujasňuji: čtvrtek 9. 2., po 17. – tj. klidně i v 18h. Přehlídl jsem snad mail od Ilony? Michal
  • Fajn, tak bychom si ještě měli potvrdit místo, ať nesedíme každý jinde. Zdeněk
  • O místě snad už byla řeč, to se nezměnilo! Ale pro sicher, vysvětlím cestu ještě jednou!! Michal (a napíši půlstránkový itinerář … v lehce satirickém tónu)
  • Je vidět, že rád píšeš. Bětka
  • Je vidět, že nemá co na práci. Zdeněk
  • Jste oba nějací moudří, času mám, pravda dost, ale na psaní i vážnější témata, než stále vysvětlovat nevysvětlitelné. Michal
  • Ozval se někomu Jarek? Zdeněk
  • Žije v cizině – neozval. Běta
  • Nevyjde mi to, mám školení v Brně, je mi to líto. Ilona
  • Jarek mi psal na skype – nemůže se uprostřed zimní sezony urvat, ale všechny vás pozdravuje. Michal
  • Tak kolik nás vlastně bude? Pavel
  • Ty, já, Zdenda, Běta a Ivka – takže 5. Michal
  • A co Ilona, na tus zapomněl? Pavel
  • Sis nevšiml, že nestíhá z Brna? Běta
  • Nebylo by lepší se sejít v Podolí, jako minule? Zdeněk
  • V Podolí bych mohla být už v půl 6! Iva
  • Takže to bude v Podolí? Jarek se možná na otočku utrhne! Pavel
  • NĚÉÉÉ!!! Nekomplikujte to! Do Podolí nejede metro! Michal
  • Zdravím, Brno padlo, ale netrefím do Podolí! Ilona
  • NENÍ TO V PODOLÍ! Kdo napíše ještě 1x to slovo, platí útratu! Michal
  • Neměl bys to raději napsat ještě jednou? Běta
  • Nebo můžem hlasovat! Zdeněk
  • Víte co? Já budu ve čtvrtek 9. 2. (tj. pozítří) od 17 do 18 v „Jiném světě“. Snad tam nebudu sám. Tímto uzavírám komunikační kanál a těším se na vás. Michal
  • OK. Pavel
  • Přijedu s Jarkem. Zdeněk
  • Tak Brno přece jenom je – takže někdy příště, třeba v létě, ju? Ilona
  • Zkusím přijít už před šestou. Ivana
  • No tak, hlavně že jsme se dohodli. Bětka

Jsem rád, že se jednalo jen o minisraz, být to sraz velký, tak si píšeme, diskutujeme, navrhujeme, rušíme a přemísťujeme ještě v době po mém návratu z města.

Autor: Milan Vít | neděle 26.2.2017 6:00 | karma článku: 16,55 | přečteno: 377x
  • Další články autora

Milan Vít

37 / Dopis 16 leté dceři

Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.

29.1.2024 v 6:30 | Karma: 14,01 | Přečteno: 352x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

35 / 100 let

Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.

21.3.2023 v 6:55 | Karma: 9,10 | Přečteno: 197x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

34 / Už jsem i já prozřel...

... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.

20.3.2023 v 6:30 | Karma: 19,10 | Přečteno: 628x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

33 / Jak se nás moc nesešlo

Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.

24.10.2022 v 6:06 | Karma: 10,22 | Přečteno: 280x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

32 / Dvojím pohledem

1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.

18.10.2022 v 7:20 | Karma: 9,67 | Přečteno: 318x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

31 / Tuhle bitvu stěží kdy vyhraju...

Jsem otec zralého věku, jen tak něco mě nerozhází a už vůbec ne velký nákup s 14 letou dcerou. Ano, je tu jedna šance tento páteční proces přežít bez újmy na zdraví - stačí mlčky tlačit vozík a u kasy všechno zaplatit.

10.10.2022 v 7:10 | Karma: 16,20 | Přečteno: 606x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

30 / SOS

Ne, netopím se na výletní lodi ani v městském bazénu. Voláním o pomoc chci vzletně oznámit, že jsem v krizi. Vím, na to slovo je už každý druhý alergický. Ale má krize není energetická, ekologická či vládní - má krize je tvůrčí...

3.10.2022 v 6:20 | Karma: 8,53 | Přečteno: 152x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

29 / Čas je relativní a co vlaky?

Jóo, za covidu bylo príma cestování. V pendolínu nás sedělo 5, max 10, vlak byl poměrně čistej, výluky snad ani nebyly ... zpoždění? Do Japonska sice daleko, ale příjezd do 5 minut dráhy jako zpoždění ani statisticky nevedou.

24.8.2022 v 6:00 | Karma: 10,91 | Přečteno: 215x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

28 / Čím se řídí počasí?

Netřeba odpovídat - prostě řečnická otázka. Odpověď znám i já. Stejně jako Putin, neřídí se ničím. Švagr má docela vtipný bonmot: "Pokud se probudíš po dvou propršených dnech do slunečného rána, můžeš si být jistý, že je pondělí."

8.8.2022 v 6:06 | Karma: 9,28 | Přečteno: 121x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

27 / Inovace národního dopravce

Nedělám to rád, vlaky mám fakt rád, ale když musím, tak musím. Nedělám si iluze, že se mým postesknutím něco změní, ale znáte to - sdělená bolest, poloviční bolest.

3.8.2022 v 6:06 | Karma: 14,92 | Přečteno: 404x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

26 / Jedna nikdy nestačí

Takže dvě? Či snad tři? Čtyři budou tak akorát! Oč tu kráčí? Hned to bude zřejmé, stačí dopsat pracovní nadpis: "Skleróza neprohrála a já zas nevyhrál". Přečtěte si tedy takřka "hororový příběh", při kterém stydne v těle krev...

2.8.2022 v 6:06 | Karma: 9,92 | Přečteno: 290x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

25 / Madona

Jak vznikne fotoblog? Když se mi nechce psát, když mi chybí téma, případně inspirace. Dnešní text vznikne (pokud vznikne) pro fotku, která se mi před týdnem náhodně povedla.

24.7.2022 v 7:07 | Karma: 9,51 | Přečteno: 146x | Diskuse| Fotoblogy

Milan Vít

24 / Kde se vzala, tu se vzala – chyba je tu

Chybama se člověk učí? Kerej chytrák tohle zase (zřejmě cestou z náročné práce) vymyslel? Být to tak, mám v kapse několik diplomů. A cože jsem zvoral? Maličkost: v předchozím blogu jsem použil nesprávnou fotografii.

20.7.2022 v 6:06 | Karma: 12,28 | Přečteno: 349x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

23 / Jak jsem se seznámil se spisovatelkou

Vždy jsem byl nesmělý, holky jsem uháněl jenom tím, že jsem se od nich nechával uhnat. Dneska už občas dokážu ženu oslovit, jenže je to těžké. Ženy ovdovělé a rozvedené nejsou tak pitomé, aby se vracely do partnerského stereotypu.

17.7.2022 v 7:17 | Karma: 12,94 | Přečteno: 379x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

22 / 3x a dost

Jsem na sladký, aji bych si upekl, ale nemám troubu, váhu, recepty, trpělivost – oj, důvodů by bylo. Zato mám kámoše ... stala se mu věc: oženil se. Po druhé, takže mají vše 2x. Dal mi el. přenosný pekáč. Ať furt nebrečím a upeču si

16.7.2022 v 7:00 | Karma: 16,22 | Přečteno: 442x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

21 / Už vím, proč je dobré…

... mít děti chytré. V 1. třídě velká jednička, později houf malých ... na střední zrovna tak. Bonusem k dnes již povinné angličtině je japonština. Ne, že by hrála v příběhu zásadní roli – i když vlastně jo.

15.7.2022 v 6:12 | Karma: 10,61 | Přečteno: 218x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

20 / Co se zdá, je sen

Život se dá vyjádřit mnoha přívlastky a přídavnými jmény. Často slyším: složitý, komplikovaný, těžký – no prostě žádná hitparáda. Jenže není vše tak špatné, jak se zdá. A v povídkách si ho můžeme ještě vylepšit, například takhle.

13.7.2022 v 6:06 | Karma: 8,68 | Přečteno: 105x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

19 / Bratislavský románek

Slíbil jsem podat zprávu, jak (ne)pokračovala má komunikace s personálem hotelu Apollo. Dobrá, slib je slib, tak jej splním – otázka zní, jakou verzi zvolit. Realistickou, nikoliv happy anebo pohádku ve stylu filmu Pretty woman

12.7.2022 v 6:30 | Karma: 9,30 | Přečteno: 309x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

18 / Happy end není pravidlem

Jmenuji se Michal, let mám, že je ani kalkulačka nespočítá. Zrozen na Štvanici, dorostl v Karlíně věku rekruta. Vojna není kojná, ale v Levicích, v kuchyni se přežít dala. Co pak, do Prahy? Proč, i v Ostravě je fajně.

11.7.2022 v 6:06 | Karma: 9,46 | Přečteno: 187x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

17/ Úvaha, co hlavu mou v noci napadá

Neznám medicinskou definici lidské paměti, ale já si ji představuji jako úschovnu zavazadel, tedy myšlenek. Známe to z nádraží – narvu do skřínky všechno, co nepotřebuji, vhodím 50 Kč a zabouchnu. Myšlenky jsou pod zámkem.

27.6.2022 v 6:20 | Karma: 9,31 | Přečteno: 311x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 219
  • Celková karma 14,01
  • Průměrná čtenost 404x
Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?