141| Trable se samotou - díl 1/2

Už zase brečí – vzdychne si čtenář. Jenže se mýlí. Tento text je sice o manželské krizi, o tápání, o bloudění. Nikoliv však mém. Tak proč o tom píši? Pro naději, že se třeba najde žena, s podobným osudem, čekající na toho pravého!

7. rok manželství bývá kritický. Prý?! Znamená to snad, že osmým rokem si už můžeme hvízdat? Všechno zlé je za námi, teď budeme mamko, spolu žít šťastně a spokojeně až do zlaté svatby! Co říkám do zlaté, minimálně do diamantové. Jistě nejen já cítím, že výše uvedené věty jsou blbost! Mnoho párů se ani 7. roku společného života nedočká, ještě více se jich rozvede až po 7. roce – například já (po 17 letech). Po 17 letech mě také vykopli z práce. A v 17. roce (po svatbě) vyvrcholila i manželská krize mého kolegy a kamaráda Ortela. Tu přezdívku jsem mu vymyslel já … a nedalo mi to ani moc práce.

Ortel je zvláštní človíček. Vždy jsem o sobě tvrdil, že jsem jednoduchej a nechápal, proč mi lidé a zvláště ženy moc nerozumí. Časem jsem se jim v duchu musel omluvit. Zjistil jsem totiž, že si mnohdy nerozumím ani já sám. Že nejsem tak čitelnej a jednoduchej – naopak, že jsem poměrně dost složitej. Jenže záleží na etalonu, se kterým se srovnáváme. Pokud snad s Ortelem, je situace zase jiná! Rázem jsem jednoduchej jako malé děcko! Jak tedy popsat Ortela? Hmm, tak na to se budu muset napít … a pro sichr si dám dvojitou!

Takže jaký, že ten můj kámoš je? Ať napíši cokoliv, těžko šlápnu vedle. Začnu pozitivně: jako kamarád je rozhodně vlídný a sympatický (přece se nebudu kamarádit s morousem). Jako manžel, otec a hlava rodiny zcela jistě starostlivý – jeho pubertální dcera by zřejmě řekla, že je starostlivý až zbytečně moc. Ale to je zřejmě důsledek generačního vidění světa. Jenže proč má podobné pocity i jeho žena Pavla? Ne, Ortelovi zcela jistě nebyl v úloze manžela a otce předlohou Jaroslav Marvan ve filmu: Poslední mohykán. Není despota, ani tyran, ani děd Vševěd, i když někdy má tendenci tomuto dojmu podlehnout.

Zvenku se mi zdá být situace poměrně jasná: je třeba ubrat na důslednosti, na snaze o všem vědět a o všem rozhodovat, všechno řešit. Chce to jistě ubrat páru i při organizování společných akcí. Prostě odpočinout si od sebe! A to nejen při plnění manželských povinností typu nákupy, úklid a vaření, ale i těch příjemnějších (řekněmež intimnějších). Ortel není rozhodně ani hloupý ani zlomyslný – spíše má jen vrozenou menší míru empatie. Na zavedený rytmus rodinného života si za léta zvykl, obětuje se pro své holky rád a nevidí důvod na tom něco měnit.

Jeho žena důvody vidí, ale neumí je ventilovat, nedokáže si s mužem sednout a povykládat o tom, co ji vadí, co ji trápí, co by chtěla ona. O tom, že by uvítala více samostatnosti, méně sexu a vůbec méně jeho starostlivosti! Ne, tak to mu určitě – aspoň za střízliva, nikdy neřekne! Jenže když už se na kuráž napije, tak ztrácí potřebu diskutovat. Pročež je nazítří naštvaná (že to nedokázala) a ještě jí po víně bolí hlava. Ortel netuší, proč mu Pavla odsekává … cítí se nedoceněn a naštve se také. Jasně – on se stará, zařizuje, na svých bedrech má byt, finance, auto, kola ... i s dcerou lítá po doktorech! A jako vděk mu má být nasupený obličej své ženy, kterou už zase po ránu bolí hlava?

Naštvaný otec, poslední dobou často ovíněná matka a … dcera, mající svá trápení s první láskou – toť třaskavá atmosféra loňského léta. Naštěstí jsem tu já: borec nakonec, studovaný psycholog – sociolog, kolega a kamarád! A kde, že jsem ty lidské vztahy vlastně studoval? Jak to říci jednoduše … mojí univerzitou byl život! Tři zpackané vztahy mně daly více zkušeností a poznatků, než všechna vysokoškolská skripta a přednášky dohromady! Po 2 hodinách Ortelova vyprávění jsem měl celkem jasno. Diagnóza: únava materiálu – únava materiálem! I řešení není nijak složité. Jediným způsobem, jak zabránit kolapsu, krachu a rozvodu … je odluka!

Říkám mu: Ortele, to se chce hezky po anglicku vytratit. Vezmi doklady, peníze, auto, počítač, něco na sebe a zmiz. Aspoň na měsíc, no možná spíš na 3!

Cože? A kam bych tak asi šel? (oponuje mi) Rodina je jediný, co mám. Ostatně holky mně potřebují. Beze mne nepřipraví ani nedělní oběd, nezaplatí složenky, nezajedou k doktorovi, na výlet… to prostě není možný, to se poddá! Pavla přestane pít, budeme víc spolu a zase bude dobře, uvidíš! Zmlknul a bylo na něm docela zřetelně vidět, jak už ho mrzí, že se mi vůbec svěřil.

Fajn! To všechno, co jsi teď jmenoval, je důvodem, aby ses vypařil. Na chatu, k rodičům, k přátelům… Pavla a Karolína si od tebe potřebují jednak odpočinout a za druhé zjistit, že tě potřebují.

Ses zbláznil? To nepřipadá v úvahu! Nemohu je v tom nechat … ostatně nemám kam jít a hlavně bych to bez nich nevydržel ani já!

Dobrá (kapituluji), dovol mi poslední větu: já jsem se zbláznil a tys právě rozhodl o rozpadu svého manželství! ... Ne, nebyl to hezký pohled, co po mě vrhnul.

o půl roku později – před vánoci

Ty Michale, můžu s tebou mluvit? Ptá se mě jedné prosincové, noční směny Ortel.

Jistě! A o čem pak to bude?

No víš, vzpomínáš si na náš letní rozhovor? O manželství, o krizi?

Jo! Na ten se nedá zapomenout … a proč jako?

No, já jen … že jsi měl pravdu. Pavla chce, abych odešel.

Cože? Teď? Před vánoci?

Ihned! (povzdychl si)

Kam půjdeš? (V duchu se děsím: nehodlá se doufám nastěhovat do mé garsonky?)

Kam asi, k našim. Půjdu na vánoce k našim … a pak ... do prdele!

Neboj, tam nás bude víc! Tak povídej … co se děje?

****

No, dělo se vlastně jen to, co jsem předpokládal: hrnec přetekl a míra nesnášenlivosti převýšila míru výhodnosti soužití … možná už spíše soužení. Pavla to pochopila, Ortel zatím ne. Takže došlo k schizofrenní situaci – Ortel bydlí u rodičů ve vedlejším městě a volné víkendy tráví s „holkama“ nakupováním, vařením, zařizováním a nakonec … občas i na ten sex dojde! Takže pěkně podle představ Pavly: Ortel se výměnou za jídlo a "vlídné chvíle" dál stará ... jenže dnes už jenom jako host. Což nesnáší moc dobře. Pochopitelně!

Koncem ledna mi donesl na směnu vinné klobásky s bramborem… Děkuji za oběd, docela dobře vaříš (chválím ho) … počkej nebo to vařila mamka?

Ne … to Pavla – zamrmlal dost nesrozumitelně – už tušil, co se bude následovat. A nemýlil se!

Cože? Jako, že jsi tam byl zase na obědě?

No, nejen na obědě… spíš tak trochu na víkend. Ona Pavla totiž potřebovala … a taky jsem chtěl vidět Karolínku…

Jo na víkend? Jakože už od pátku do….?

Spíš od čtvrtka do … pondělí! Ale to už dodal v dostatečné vzdálenosti ode mne.Takže ho má bota, byť jen těsně, minula. Takže jsem se ho už nestačil zeptat, kde tam, u holek, vlastně spal?

pokračování příště…

 

Autor: Milan Vít | úterý 4.4.2017 6:00 | karma článku: 9,81 | přečteno: 265x
  • Další články autora

Milan Vít

37 / Dopis 16 leté dceři

Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.

29.1.2024 v 6:30 | Karma: 14,01 | Přečteno: 352x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

35 / 100 let

Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.

21.3.2023 v 6:55 | Karma: 9,10 | Přečteno: 197x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

34 / Už jsem i já prozřel...

... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.

20.3.2023 v 6:30 | Karma: 19,10 | Přečteno: 628x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

33 / Jak se nás moc nesešlo

Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.

24.10.2022 v 6:06 | Karma: 10,22 | Přečteno: 280x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

32 / Dvojím pohledem

1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.

18.10.2022 v 7:20 | Karma: 9,67 | Přečteno: 318x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

31 / Tuhle bitvu stěží kdy vyhraju...

Jsem otec zralého věku, jen tak něco mě nerozhází a už vůbec ne velký nákup s 14 letou dcerou. Ano, je tu jedna šance tento páteční proces přežít bez újmy na zdraví - stačí mlčky tlačit vozík a u kasy všechno zaplatit.

10.10.2022 v 7:10 | Karma: 16,20 | Přečteno: 606x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

30 / SOS

Ne, netopím se na výletní lodi ani v městském bazénu. Voláním o pomoc chci vzletně oznámit, že jsem v krizi. Vím, na to slovo je už každý druhý alergický. Ale má krize není energetická, ekologická či vládní - má krize je tvůrčí...

3.10.2022 v 6:20 | Karma: 8,53 | Přečteno: 152x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

29 / Čas je relativní a co vlaky?

Jóo, za covidu bylo príma cestování. V pendolínu nás sedělo 5, max 10, vlak byl poměrně čistej, výluky snad ani nebyly ... zpoždění? Do Japonska sice daleko, ale příjezd do 5 minut dráhy jako zpoždění ani statisticky nevedou.

24.8.2022 v 6:00 | Karma: 10,91 | Přečteno: 215x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

28 / Čím se řídí počasí?

Netřeba odpovídat - prostě řečnická otázka. Odpověď znám i já. Stejně jako Putin, neřídí se ničím. Švagr má docela vtipný bonmot: "Pokud se probudíš po dvou propršených dnech do slunečného rána, můžeš si být jistý, že je pondělí."

8.8.2022 v 6:06 | Karma: 9,28 | Přečteno: 121x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

27 / Inovace národního dopravce

Nedělám to rád, vlaky mám fakt rád, ale když musím, tak musím. Nedělám si iluze, že se mým postesknutím něco změní, ale znáte to - sdělená bolest, poloviční bolest.

3.8.2022 v 6:06 | Karma: 14,92 | Přečteno: 404x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

26 / Jedna nikdy nestačí

Takže dvě? Či snad tři? Čtyři budou tak akorát! Oč tu kráčí? Hned to bude zřejmé, stačí dopsat pracovní nadpis: "Skleróza neprohrála a já zas nevyhrál". Přečtěte si tedy takřka "hororový příběh", při kterém stydne v těle krev...

2.8.2022 v 6:06 | Karma: 9,92 | Přečteno: 290x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

25 / Madona

Jak vznikne fotoblog? Když se mi nechce psát, když mi chybí téma, případně inspirace. Dnešní text vznikne (pokud vznikne) pro fotku, která se mi před týdnem náhodně povedla.

24.7.2022 v 7:07 | Karma: 9,51 | Přečteno: 146x | Diskuse| Fotoblogy

Milan Vít

24 / Kde se vzala, tu se vzala – chyba je tu

Chybama se člověk učí? Kerej chytrák tohle zase (zřejmě cestou z náročné práce) vymyslel? Být to tak, mám v kapse několik diplomů. A cože jsem zvoral? Maličkost: v předchozím blogu jsem použil nesprávnou fotografii.

20.7.2022 v 6:06 | Karma: 12,28 | Přečteno: 349x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

23 / Jak jsem se seznámil se spisovatelkou

Vždy jsem byl nesmělý, holky jsem uháněl jenom tím, že jsem se od nich nechával uhnat. Dneska už občas dokážu ženu oslovit, jenže je to těžké. Ženy ovdovělé a rozvedené nejsou tak pitomé, aby se vracely do partnerského stereotypu.

17.7.2022 v 7:17 | Karma: 12,94 | Přečteno: 379x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

22 / 3x a dost

Jsem na sladký, aji bych si upekl, ale nemám troubu, váhu, recepty, trpělivost – oj, důvodů by bylo. Zato mám kámoše ... stala se mu věc: oženil se. Po druhé, takže mají vše 2x. Dal mi el. přenosný pekáč. Ať furt nebrečím a upeču si

16.7.2022 v 7:00 | Karma: 16,22 | Přečteno: 442x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

21 / Už vím, proč je dobré…

... mít děti chytré. V 1. třídě velká jednička, později houf malých ... na střední zrovna tak. Bonusem k dnes již povinné angličtině je japonština. Ne, že by hrála v příběhu zásadní roli – i když vlastně jo.

15.7.2022 v 6:12 | Karma: 10,61 | Přečteno: 218x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

20 / Co se zdá, je sen

Život se dá vyjádřit mnoha přívlastky a přídavnými jmény. Často slyším: složitý, komplikovaný, těžký – no prostě žádná hitparáda. Jenže není vše tak špatné, jak se zdá. A v povídkách si ho můžeme ještě vylepšit, například takhle.

13.7.2022 v 6:06 | Karma: 8,68 | Přečteno: 105x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

19 / Bratislavský románek

Slíbil jsem podat zprávu, jak (ne)pokračovala má komunikace s personálem hotelu Apollo. Dobrá, slib je slib, tak jej splním – otázka zní, jakou verzi zvolit. Realistickou, nikoliv happy anebo pohádku ve stylu filmu Pretty woman

12.7.2022 v 6:30 | Karma: 9,30 | Přečteno: 309x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

18 / Happy end není pravidlem

Jmenuji se Michal, let mám, že je ani kalkulačka nespočítá. Zrozen na Štvanici, dorostl v Karlíně věku rekruta. Vojna není kojná, ale v Levicích, v kuchyni se přežít dala. Co pak, do Prahy? Proč, i v Ostravě je fajně.

11.7.2022 v 6:06 | Karma: 9,46 | Přečteno: 187x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

17/ Úvaha, co hlavu mou v noci napadá

Neznám medicinskou definici lidské paměti, ale já si ji představuji jako úschovnu zavazadel, tedy myšlenek. Známe to z nádraží – narvu do skřínky všechno, co nepotřebuji, vhodím 50 Kč a zabouchnu. Myšlenky jsou pod zámkem.

27.6.2022 v 6:20 | Karma: 9,31 | Přečteno: 311x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 219
  • Celková karma 14,01
  • Průměrná čtenost 404x
Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?