162| Král sem, král tam – zase pozdě

Minulý blog měl jenom trochu pobavit, jenže jsem zjistil, že k těm opravdu pikantním, nedochvilným epizodám jsem se vůbec nepřiblížil - a to je škoda. Takže ještě jednou o nedochvilnosti či možná už spíše o nepochopení se…

Epizoda 7… Děj: mínus 2 roky, místo Praha. Schůzka s ex-přítelkyní (po mnoha letech), sraz u Muzea (nikoliv u koně pod ocasem, ale u východu z metra). Vím, že Hela nesnáší čekání, tak jedu o autobus a 2 metra dřív. OK, jsem na místě, 7 minut k dobru. Takže ještě zajdu do obchoďáku (DP má vstup propojen s podchodem) pro kytici. Vidět jsou už od vchodu, hned u pokladen. Ty jsou tu 4, jedou 2. Vlastně jedna, druhá právě zavřela. Beru kytku a postavím se k pokladnímu pásu. Přede mnou jen 2 zákazníci, ještě mám 4 minuty. Je tu problém č. 1, cizinec nemá funkční kartu a v hotovosti  snad jen 100eurovku. Začínám se potit a přemýšlím, zda vrátit kytku nebo cizinci zaplatit minerálku. Naštěstí tak učinil přivolaný vedoucí ve věku mého syna. Druhý problém: paní přede mnou už sice zaplatila (nejvyší čas, už minutu přetahuju), když si všimla nezapočítané slevy na jogurty (o kolik tu běží, o 2x 3 koruny?). Znovu je tu vedoucí se storno klíčem … výlohou už vidím venku stepovat Helenu.

„Tak jenom tu kytku, pane? 59 káčé, prosím,“ dodá prodavačka, která zřejmě nemá zrovna svůj den. Kruci, v drobných dávám dohromady jen 48 korun a pak mám až tisícovku.

„To si děláte srandu, nemáte menší?“ Pokladní je už rozzuřena do běla, já rudnu, žena za výlohou nervózně podupává nohama, což nevěští nic dobrého. Sláva, v zadní kapse nacházím dvacku. Na schůzku přicházím s osmiminutovým zpožděním … plus 6 minut mi zabere vysvětlení výše uvedeného.

Epizoda 8… Děj: Mariánské Lázně, mínus 2 měsíce. Pravidelní čtenáři mého blogu (tímto jim děkuji za vlídnost, vstřícnost, čas) ví, že jsem letos v květnu se ženou a kamarádem Petrem trávil nejchladnější týden v Mariánkách. Nejen zima, ale hlavně covid způsobil, že lázně vypadají jako město duchů, město bez lidí – nefungují hotely, zahrádky, kavárny, výtahy na nádraží, zredukována je i místní doprava, zvláště o víkendu. Proto se mi jako dobrý nápad zdál návrh kamaráda a kolegy z vojny, Mirka, majícího prý nedaleko odsud chatu – že by za námi právě v neděli (den bez procedur) přijel a udělali bychom si výlet na Kladská rašeliniště. Ještě šperkujeme jeho příjezd  jako náhodné setkání před hotelem s tím, že akce „S“, proběhne v 9 hodin. Ale protože tak úplně nevěřím naší konspiraci, zpravím o situaci ženu i Petra s tím, že budou dělat překvapené.

OK, po snídani se oblékneme (teplota cca 11°C, prší) a jdeme Mirkovi naproti. V půl 10 naše nálada poklesla pod venkovní teplotu, schováni v budce marně vyhlížíme vůz. V 10 to žena vzdává, vrací se na hotel, zahřát do postele. Volám Mirkovi – už prý vyjeli, za hodinku jsou u nás. „jak vyjeli, kdo vyjeli? Jak za hodinu, kolik kilometrů?“ Špatný signál ukončil náš hovor, špatná zpráva definitivně zbytkovou  dobrou náladu. Tu zlepšil až pitný režim (13. pramen, kafe a zákusek v hotelové kavárně.

V půl 12 volám Mirka, signál nedostupný. Ve 3 na 12 volá on, že už zaparkoval ve městě a stoupají parkem, za chvíli tu jsou i s jahodama, Ivetou a Betkou. Nechápu ani jedno…

12:00 telefon, který neberu, vycházím z hotelu a rovnou používám slova, která papír nesnese, byť byla napsána dávno po 22. hodině.

Na Kladskou jsme tedy už nejeli, náhradní výlet – lanovkou do Bohemialandu – viz blog 159. Takže toto dodnes nevysvětlené tří hodinové zpoždění by mělo šanci na zpoždění největší, kdyby…

… kdyby nebylo následující epizody, tuším, že 9. Děj se odehrál před 9 lety souběžně v severočeském Středním Jiřetíně a severomoravské Horní Lutyni.

Petr je můj dobrý kamarád, výborný prodejce aut a kmotr mé dcery. Bohužel vzájemná vzdálenost (přes Prahu cca 550 km) nám neumožňuje se často vidět, maximum bývá 1x ročně. Leč nastal problém: luxusní, všestranně nastavitelnou postel v Mnichově (u kamarádky) je potřeba přemístit do Horní Lutyně. Nu což, vezmu služební dodávku (ostatně i já jsem prodejcem aut) a vyrazím do Bavor. Přespím v HJ u Petra.

O týden dřív, pátek 19:25h, venčím našeho kavalíra (také tu má někde svůj foto blok), když mi zvoní mobil. Petr: „Nazdar Michale, tak kde seš?“

„Kde bych asi byl, venčím na sídlišti Dixinu, než začne v telce ‚Ordinace‘“, odpovídám s mírným údivem. Normálně se Petr o můj páteční program vůbec nezajímá.

„No, to ses po…..l! Proč venčíš čokla, když máš parkovat před naším domem?“

„Hele, Péťo, nechci tě naštvat, ale parkovat u vás před domem budu až za týden, dneska budu sedět za počítačem a psát svůj 1. román. Už jsem na 123. stránce!“ zasazuji Petrově kalendáři tvrdý direkt.

Po poradě s mobilem slyším: „Nojo, brácho, ty máš asi pravdu, já si to blbě napsal. Lenka mě zabije, celý den šůrovala byt, chlebíčky udělala, šampus chladí. To už se mi příště nepovede!

A měl pravdu. Příští týden jeho žena nebyla doma, naštěstí jsem si koupil bagetu u pumpy a zašli jsme se dojíst do hospody v Dolním jiřetíně. Myslím, že 168 hodinové zpoždění, vlastně jenom taková malinká nedochvilnost by v této kategorii vyhrála, pokud bych nepočítal termínově neurčitý slib, druhého kamaráda Martina, že tohle léto už k nám určitě přijede. To máme 5 let, což je zhruba 44 000 hodin. Ne, že bych neměl ještě pár příběhů, ale všeho moc škodí. Téma je uzavřeno, Pokud jste se trošku pobavili, jsem rád, a vy zase máte možnost potěšít mne, pokud mi zvýšíte karmu. M.

Autor: Milan Vít | sobota 24.7.2021 6:00 | karma článku: 12,40 | přečteno: 168x
  • Další články autora

Milan Vít

37 / Dopis 16 leté dceři

Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.

29.1.2024 v 6:30 | Karma: 14,01 | Přečteno: 353x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

35 / 100 let

Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.

21.3.2023 v 6:55 | Karma: 9,10 | Přečteno: 197x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

34 / Už jsem i já prozřel...

... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.

20.3.2023 v 6:30 | Karma: 19,10 | Přečteno: 628x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

33 / Jak se nás moc nesešlo

Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.

24.10.2022 v 6:06 | Karma: 10,22 | Přečteno: 280x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

32 / Dvojím pohledem

1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.

18.10.2022 v 7:20 | Karma: 9,67 | Přečteno: 319x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar

27. dubna 2024

Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...

Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste

27. dubna 2024

Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...

Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump

26. dubna 2024  22:27

Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...

USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek

26. dubna 2024  21:30

USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...

Quality Hotel Brno Exhibition Centre
RECEPČNÍ

Quality Hotel Brno Exhibition Centre
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 30 550 - 30 550 Kč

  • Počet článků 219
  • Celková karma 14,01
  • Průměrná čtenost 404x
Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?