20 / Co se zdá, je sen

Život se dá vyjádřit mnoha přívlastky a přídavnými jmény. Často slyším: složitý, komplikovaný, těžký – no prostě žádná hitparáda. Jenže není vše tak špatné, jak se zdá. A v povídkách si ho můžeme ještě vylepšit, například takhle.  

Technická poznámka: slovenský text překládám přímo do češtiny. Důvodem je úspora času a snad i minimalizace chyb.

Jak již bylo řečeno, po návratu z vinotéky jsem se zapovídal s velmi hezkou recepční hotelu Apollo…

„Do kolika sloužíte, do sedmi?“ ptám se v 18:45 a po jejím přikývnutí začnu kout železo, co ještě zdaleka není žhavé, „mohu vám položit pár otázek?“

Zasmála se: „Pročpak, copak jsem nějaká celebrita?“

Snažím se i já vyloudit úsměv na rtech: „Jak se to vezme, pro mne určitě jste. A třeba pak o vás napíšu příběh, novelu, román … někdo to zfilmuje a už se v police v dětském prohýbá pod tíhou Oscarů a lvů. Tak co souhlasíte?“

„Koukám, vám ta pusa jede, že byste vyloudil i z jalové krávy tele. Tak víte, co? Teď budu předávat směnu, počkejte mne venku, myslím, že si to pivko dneska fakticky zasloužím.“

„Skvělé!“ Nadšen jdu na náměstíčko před hotelem, kde ve stánku kupuji malé pivo a usedám do zahradního křesílka u fontány, v jejímž středu je umístěno sousoší milenců zalévané (filtry obarvenými) proudy vody. Od vedlejšího stánku přichází Petr s kelímkem arabské zmrzliny.

„Člověče, kolik jsi za ten zázrak dal?“

„Ani se neptej … 4,90 euro!"

„Taková investice! To už jste aspoň zasnoubení?“ poukazuji na Petrovu šetrnost.

„Si pitomec, je jí 17 a za chvíli je tady vedoucí … zavřou stánek a odveze ji domů. A jak si dopadnul ty? Seš tu sám, takže jdeme na korzo ve dvojku,“ odpoví si sám zasmušile kamarád.

„Nechci ti brát iluze, ale jsem tu sám a nejsem tu sám, piju pivo, a přitom nepiju a čekám na ni a už nečekám, protože právě jde.“

„Aha, tak to bude dvojka v jiném složení, já jdu na pokoj, jsem od dneska od 4 hodin na nohách,“ oznámí mi změnu programu a já ho raději nedráždím poznámkou, že 5 hodin proseděl ve vlaku a tři  další ve vinárně a restauraci.

„Tak čus!“ … „Ahoj!“ … „Mějte se!“

„Ideme pešo alebo autobusom?“

„Jestli si mohu vybrat, tak autobusem, ale já pojedu – u nás se autobusem nechodí,“ použiju starý vtípek.

„Zapomínáš, že jsem napůl z Prahy, můžu mluvit i česky. Jejky, som ti potykala … čo s tým?“

„No tady je každá rada drahá,“ tvářím se vážně, „ale jedno řešení bych měl: já jsem Michal … (a ja Blanka),“ …  a následoval fakt dlouhý polibek, který nás zvukově i vizuálně izoloval od vnějšího světa. Takže jsme nemohli slyšet skřípění brzd autobusu, ani protivné zvonění dveří, prostě nezaregistrovali odjezd linky 50. Nástup do linky 68 se už podařil, a tak za 10 minut usedáme k stolku s výhledem na mohutný tok Dunaje.

„No, možná si přece jen měl jít s Petrem,“ řekla Blanka poté, co číšník postavil na stůl piva typické slovenské značky Staropramen.

„Proč myslíš, Blani?“

„Pretože, odteraz maš s pozorovaním dievčat koniec!“ vzala pivo a přesedla si do křesla po levé ruce, „už možeš sledovať iba mňa!“

„Oj, to je kruté … ale myslím, že s trestem mohu souhlasit a nebudu se odvolávat,“ což jsme opět stvrdili polibky natrénovanými v autobusu.

21:20 / „Mišo, už je neskoro, zima a rano vstávam, pojdeme už?“

„Máš pravdu, nejvyšší čas, jenže kam?“

„Kam asi? Ty do Apolla, já domov.“

„Jiná varianta tě nenapadla?“

„Michale, snad nechceš … přece máš zaplacený pokoj na hoteli.“

„Rád bych si zaplatil i pokoj tam, kde budeš ty, vlastně nepotřebuji pokoj, stačí mi půl postele a deka a zubní pasta a…“ Umlčela ho polibkem.

21:35 / do její garsonky v Petržalke (kvůli dešti) dojeli taxíkem. Co se dělo pak, je na fantazii čtenářů.

 

11.7.22

Trilogie Bratislavský příběh zahrnuje:

              18.         Happy end není pravidlem            7.7.22

              19.         Bratislavský románek                    9.7.22

              20.         Co se zdá, je sen                        11.7.22

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Milan Vít | středa 13.7.2022 6:06 | karma článku: 8,68 | přečteno: 105x
  • Další články autora

Milan Vít

37 / Dopis 16 leté dceři

Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.

29.1.2024 v 6:30 | Karma: 14,01 | Přečteno: 354x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

35 / 100 let

Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.

21.3.2023 v 6:55 | Karma: 9,10 | Přečteno: 197x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

34 / Už jsem i já prozřel...

... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.

20.3.2023 v 6:30 | Karma: 19,10 | Přečteno: 628x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

33 / Jak se nás moc nesešlo

Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.

24.10.2022 v 6:06 | Karma: 10,22 | Přečteno: 280x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

32 / Dvojím pohledem

1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.

18.10.2022 v 7:20 | Karma: 9,67 | Přečteno: 323x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  7.5

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média

6. května 2024  12:35

Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...

S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti

6. května 2024  12:02,  aktualizováno  13:46

Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...

Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“

6. května 2024  12:46,  aktualizováno  7.5 9:13

Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...

Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda

12. května 2024  12:11

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...

Jeden za šest, dva za deset. Překupníci ošidili na hokejovém MS už stovky lidí

13. května 2024

Premium Jeden za šestku, dva za desítku, říká u vstupu do metra Českomoravská v Praze u areny zhruba...

Nábor do ochranky pro olympiádu v Paříži selhává. Chybí osm tisíc lidí

13. května 2024

Premium Nedostatek bezpečnostních pracovníků na nadcházející letní olympiádě v Paříži vyvolává vážné obavy...

Ženské hlídky střeží ekvádorský amazonský prales. Chrání řeky i rodnou půdu

13. května 2024

Říkají si Yuturi Warmi a rozhodly se, že svůj domov, ekvádorský amazonský prales, budou chránit...

Po zřícení obytné budovy v Belgorodu zemřelo 12 lidí, úřady obviňují Ukrajinu

12. května 2024  11:48,  aktualizováno  23:04

Sledujeme online V ruském Belgorodu se částečně zhroutila vícepodlažní obytná budova, podle úřadů v důsledku...

  • Počet článků 219
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 404x
Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?