35 / 100 let
Pokračování: z mého „finančního“ deníčku:
18.3. ... sobota, půl 8. Dcera spí. Jenom minutku bojuju s lákavou představou ji následovat. Nakonec zvítězí zodpovědnost otce. Vstanu a sunu se (po trase: koupelna – bankomat – Billa) do chrámu konzumu s úmyslem racionálně (a tedy jen to nejnutnější) nakoupit něco na následující 2 dny. To „něco“ jsem si sepsal na papírek formátu A4 už včera – jenže seznam jsem nechal (proč hned říkat, že zapomněl) jaksi bohužel doma. Přiznejme si, že potíž nebyla ani tak v tom, že bych něco zásadního z 19 položek snad nekoupil, jako v tom, že jsem „inflaci namazal“ koupí celkem 36 položek (což jest asi 50% ztráta ze 16 stovek).
Inflační okénko … dnes nabízím drsný příběh, kde není prostoru pro citlivé zákazníky. Tak schválně: víte, že Kofila má 100leté výročí? Ano, mám na mysli čokoládovou pochoutku s příchutí kávy, ve žlutém obalu s malým mouřenínem čili arabským klučinou. ‚100 let, to už je slušný věk,‘ říkám si já a řekli si zřejmě i v Olomouci, kde tyčinku posledních 40 let vyrábějí a tak vymysleli akci pro mladé kreativce. Zadání znělo: vytvořit k výročí aktuální, potažmo opravdu akční obal. A nejen jeden, hned 7 – na každý den v týdnu. Že se mi žádný návrh nelíbí, je můj nepodstatný problém. Zdrcující se mi však zdá být obchodní strategie dodavatelského řetězce. Já mít 100letý výrobek, o který je stále zájem, udělám kampaň: rozjedu reklamu, denní i dlouhodobé soutěže, maximalizuji výhry, nabízím cenové zvýhodnění, prostě udělám všechno, aby se Kofila stala hlavní komoditou většiny českých, potažmo moravských a to už nemluvím o slezských ledniček, špajzů a tajných úkrytů.
Realita? Obecně se zdá, že triumvirát: výrobce - přepravce - prodejce, jde na problém klasickou cestou vytvoření zdání exlusivity - zvýšením ceny. Ne vždy však výrobek okatě podraží. Méně bolí úprava jeho hmotnosti. Že pouhá změna etikety není etická, po židovsku košer? A to koho zajímá ... komu vadí, že 40 gramová tyčinka zhubne na gramů 35, a třeba 600 gramové granko na půl kilečko. Jak si teda vede "případ Kofila? No, tak tady již miniaturizace proběhla, tudy cesta nevede. Další snížení by už znamenala příklon k čokoládce podávané ke kávě. Takže? Ano, vhodnější bude cena. Neberte mě za slovo, ale odhaduju, že za totáče stála 2,50 až 3 Kčs? Časem se cena vyšplhala k desetikačce, ale stále se dala v akci koupit pod 10. Nedávno mě překvapila cena: 14,90… A dnes? Vetchá stařenka Kofila stojí věřte - nevěřte, ve stoleté akci už 19,90 Kč! Moje reakce? Nejen bez zákusku i bez tyčinek se dá žít. Blbě, ale dá.
Dost polemiky, zamířím k pokladně. Když vidím, že ne vše je na pásu a vozík stále není prázdný, dokupuji další 2 tašky. Tomu se říká: správný nápad v pravou chvíli. Do batohu a 3 igelitek už nákup přece jen poskládám. Je to ale na palici - vždyť každou položku beru do ruky minimálně 5x! Nejdříve z regálu, pak u kasy. Z pásu zpět do vůzku a poté do tašek. Doma posléze do ledničky, mrazáku, špajzu. To nepočítám manipulaci při vaření, konzumaci a likvidaci. Ale tak daleko ještě nejsem, teď se spíš jen nenápadně rozhlížím kolem sebe, zda nespatřím náhodného známého, kterého bych požádal o službičku: odnést nákup aspoň přes ulici. Ukazuje se však, že známí lidé se v sobotu ráno zabývají "jinejma činostma", než hlídkováním před Billou, a tu pácháním dobrých skutků. Tak nic, ruksak na záda, tašky do rukou a pupkem postrkávám vozík do depa.
S vypětím zbytku sil odemknu barák a vystoupám do patra. Klíče nehledám, k čemu má člověk děti? Opřu se čelem o zvonek... Dlouho se nic neděje. Ale jo, už slyším cinknutí klíčů v zámku a dveře se otvírají. Postava se beze slova otočí a odchází. 'No co, co, co je? STÁT!' ... a předsunu tašky k dceři. Sláva pochopila! … Já ovšem taky: mám velké štěstí, že neumí zabíjet pohledem.
20.3. … pozitivní zprávy: ne všechno se o víkendu snědlo, na příští nákup mám za 2 stovky slev, což je moc dobře, bo dnes jedu k zubaři. Záloha 14 tisíc mě však zlomila, takže 8 stovek v lékárně je už poměrně zanedbatelná suma. A třešnička na závěr: růžovou špičku tu mají také ... za 30 Káčé! Tak to vypadá, že jsem válku sice prohrál, ale potěší občas vyhrát malou "bitvičku".
Večer si píšu si nákupní seznam: takže jednu nebo raději 2 paštiky, pečivo do mrazáku…
Milan Vít
37 / Dopis 16 leté dceři
Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.
Milan Vít
34 / Už jsem i já prozřel...
... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.
Milan Vít
33 / Jak se nás moc nesešlo
Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.
Milan Vít
32 / Dvojím pohledem
1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.
Milan Vít
31 / Tuhle bitvu stěží kdy vyhraju...
Jsem otec zralého věku, jen tak něco mě nerozhází a už vůbec ne velký nákup s 14 letou dcerou. Ano, je tu jedna šance tento páteční proces přežít bez újmy na zdraví - stačí mlčky tlačit vozík a u kasy všechno zaplatit.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Precheza dostala novou pokutu za únik oxidu siřičitého, má zaplatit půl milionu
Přerovská chemička Precheza dostala za únik oxidu siřičitého do ovzduší v říjnu 2014 od České...
Čínská armáda se vrátila k Tchaj-wanu. Dvanáct letadel přeletělo dělící linii
Tchaj-wan v sobotu zaznamenal obnovenou aktivitu čínské armády ve své blízkosti. Tchajwanské...
Rusové v noci ničili ukrajinskou infrastrukturu, znovu útočili i na Charkov
Sledujeme online Rusko v noci na sobotu zaútočilo na energetickou strukturu Ukrajiny. Ve třech oblastech poškodili...
Zemřel Robert Kvaček. Spisovateli a uznávanému historikovi bylo 91 let
Ve věku 91 let zemřel historik a spisovatel Robert Kvaček. Ten patřil k největším osobnostem...
Specialista na controlling - HO, dovolená navíc #x4FEf
INDEX NOSLUŠ s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
40 000 - 50 000 Kč
- Počet článků 219
- Celková karma 14,01
- Průměrná čtenost 404x
A kdo jsem já? Zcela jistě:
Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?