Proč si málo rozumíme?
Že by snad lidský život nefungoval podle představ vykladačů snů, znamení a karet? Že bychom neměli své osudy numericky dopředu tak jasně dané, jak si myslíme? Že by se i něco dělo pouze na základě naší vůle? Že by nemělo vše svůj smysl, svůj důvod?
Ano, myslím, že tomu tak asi je! Člověk se od stvoření svého druhu spoléhá na berličku „vyšší moci“, která jej v různé podobě (bohové, andělé, duše zemřelých příbuzných, blaničtí rytíři, sovětští soudruzi, numerologové, vědmy či čarodějové…), různé víře a ideologii vede k lepším zítřkům. Většinou ty nastanou až po projití té upachtěné pozemské cesty, nutné to přípravy na posmrtný život, kde bude všeho dostatek (ostatně, duch – teda idea, toho zase tak nepotřebuje, že? – nejí, nepije, nesouloží, na telenovely ani fotbal v telce se nedívá, není mu zima ani teplo, ostatně v nebi asi neprší. A v pekle? Všichni mí známí se chtějí aspoň po smrti zahřát, když už celý život s obavou sledují ubývající čárky na měřidle ústředního topení), kde dojdeme k naplnění našich tužeb (jakých to však?) a budeme si všichni tedy desítky, stovky miliard našich duší v míru a pokoře: černoch vedle bělocha (nebo je i v nebi segregace?), rákosník vedle Evropana, Portorikánec vedle pravého (tedy potomka jakéhosi z Evropy utíkajícího před oprátkou zločince) amíka, židák vedle kohokoliv a cigán vedle Čecha, Slováka, Němce či Francouze… (doplň si sám)? Vím, idea je nehmotná, zbraní ji nezabiješ, ale přece… jenom těch miliard myšlenek! To aby byl vesmír nakonec přeci jen nekonečný!
Ale zpět k nám, má nejdražší! Co bude s námi? Co s námi se stane? Kdy a proč? Zkusme si v klidu sednout, nalít si vína do čisté sklenice a podumat spolu:
- Známe se kolik? Odpovědí je více, než jedna: od vidění 10 let, intenzivněji 4 roky, ještě intenzivněji 4 měsíce, nejintenzivněji měsíce tři!
- Je to málo – je to moc? Pro někoho 3 dny či týdny, pro druhého celý život! Pro jednoho epizoda – pro třetího neskutečný zážitek, naplnění svého snu o veliké lásce!
- Plánovali jsme snad termín setkání, plánovali jsme snad intenzitu našeho vztahu, který ještě včera vztahem nebyl. Ale bude jím i zítra?
- Otázka č. 1: Mají být partneři typově shodní anebo odlišní? A přitahovat se jako magnety?
- Já hlasuji jednoznačně pro magnety! Ale pozor!!! Víme, co se stane s nimi, když jeden otočíme o 180°? Ale ano, víme! Ty pitomý magnety se začnou odpuzovat. U lidí bychom nazvali tuto reakcí: nenávidět se!!! Ale proč? Proč se odpuzují, proč se nenávidí nebo aspoň spolu nemohou žít 2 jemně nadprůměrní lidé? Lidé, kteří před několika týdny zahořeli k sobě láskou tak silnou, tak spalující, že by na místě roztavili i zmíněné magnety?
- V čem je problém u Tebe, ženo – má vysněná vílo? Ženo mých snů, ženo jemná i silná, bojovná i krotká, lásku přijímající a mnohem, mnohem více darující! Ženo na sebe spoléhající a soběstačná, ženo hrdá i podvolující, ženo tvrdá i jak med kapající….
- A co můj problém? Napůl muž a napůl žena? Chápající, starostlivý – pečující, až to otravuje, společenský, vtipný a seberozdávající! Srdce však mám široké: mohou vstoupit kamarádky, ženy bývalé i budoucí, mohou vstoupit klidně s dětmi, manželi či přáteli! Čím víc, tím líp, o všechny se postarám, já nikoho neošidím! Ale, ale – co je? No tak, proč se vzteká moje víla, chvílemi i pláče – a hlavně … proč stále mě nechápe. Toť většinou oboustranné, přesto nyní netuším, kde momentálně problém je!
- A tak se trápíme a vadneme, žereme a tloustneme, kouříme a stárneme … a najednou si uvědomíme: vždyť jsme se dnes ještě neviděli! Ani včera! A vlastně ani předevčírem… Ale proč? Ano, pohádali jsme se, toť jest pravdou – však po mně nechtějte důvod či záminku ku při. Nevím, neznám a nejspíš jsem jej neznal ani před těmi dny třemi….
- Jsme jak sopky v sousedství. Bubláme si, ještě krásně na slunci je! Pojednou však zatáhne se, ze dne rázem noc se stává. Dusno, nálada je tklivá – a město tam pod sopkami? Že by Pompeje? Novodobé rozhodně! A už to vře, nastal přetlak, už to řve: jeden na druhého, co to z nás teď tryská ven? Láva? Bláto? Že by kámen? Ba ne, dnes je to horší, o moc horší: urážky, pláč, nadávky. Každý hájí si tu svojí pravdu – to je ještě v pořádku. Však problémem jest, co svět je světem: kolik lidí ve při, tolik pravd tu lítá! Však bohužel, realitě je zatím každá nepodobná!
- A co dál? Má milovaná! Možnosti jsou jenom dvě! Zlomit hůl nad naším vztahem, doma utěšovat se vínem a v noci z okna nahlas křičet: „Nešlo jinak, nikdo nám už nepomohl!“
- Druhá cesta? Ta je delší – složitá a klikatá. Však máš-li sílu, odhodlání, chuť tu bezmoc přemoci? Pak ještě k sakru dej nám šanci, byť ne asi velikou – naší lásce pomoci!
- Bod dvanáctý, už je tady. Venku svítá, takže rychle: ženo má, já miluji Tě, chci Tě – víc a víc – ne víc už nelze!!! Přesto Tě tu přede všemi prosím. Prosím, žadoním – vrať se ku mně, byť lehkou cestu (se mnou) tu Ti neslibuji – nechci, nemohu! To bych lhal.
Milan Vít
37 / Dopis 16 leté dceři
Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.
Milan Vít
35 / 100 let
Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.
Milan Vít
34 / Už jsem i já prozřel...
... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.
Milan Vít
33 / Jak se nás moc nesešlo
Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.
Milan Vít
32 / Dvojím pohledem
1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 219
- Celková karma 14,01
- Průměrná čtenost 404x
A kdo jsem já? Zcela jistě:
Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?