Střípky z lázní

9. 01. 2019 19:11:33
Tak mi lhali! Po návratu z lázní před 4 roky mi bylo řečeno, že za mě už pojišťovna nezaplatí ani floka. Jenže vyměkla a zaplatila. Mám po náladě. Všichni mi lázně přejí, ať si je užiji, hned by jeli taky! Jenže nejedou - jedu já.

Nástup 28.12. Nechápu! Kdo mohl, na svátky zdrhnul. Svorně - personál i pacoši. Přebytek kapacity = třeba nabrat nové klienty. Pobyt bez procedur? Komu to vadí? Ale no tak - vždyť bazén není vypuštěný a čistý podhorský vzduch (40 km od Beskyd, 10 km do Ostravy) lze přece také dýchat nepřetržitě. Proto se nepřetržitě platí i vzdušné... Ale dost stesků, je po svátcích, stavy se naplnily ... už nejsem v jídelně sám. Dobrá, první střípek bude z jídelny s podtitulem: "Nikdy nikomu nevěř!"

Hrají: amatérský spisovatel Michal, při autonehodě na cucky rozšmelcovaný mladíček David, důstojná paní Marie a tři dny starý 'přírustek' z Jižní Moravy - mladičká učitelka Hanka. Jídlo se objednává tři dny předem ze tří možností: první nebývá nic moc, druhé fakt nemusím ... a to třetí (zdravá výživa) mi rozhodně nešmakuje! Marie je konzervativní: objednává vždy 'jedničku' - typické, české, hutné menu. Hana preferuje výběr převážně z 'trojky' ... a já balancuji mezi 1 a 2. David, přicházející do jídelny víceméně nám jen popřát dobrého rána, dne či večera - si objednával málokdy. Však nyní okouzlen dívčím půvabem 'soušky' učitelky dochází častěji. Předevčírem si (nimrajíc se ve své porci) všiml, že mu chybí zítřejší objednávka: "Nojo, ale co tam dát, když už tu nejsou 'jídelníčky'?"

"To máš jednoduché," zvolá (zdravé potraviny konzumující) Hana, "objednej si jako já!"

"To bych nedělala," zapojí se do debaty i nemluvná Marie, "to se moc nenajíš, dej si moje 'jedničky', neprohloupíš!" láká jej ta dobrá žena.

"Hele Dejvide, dyť je to jasné: ty seš vybíravej - já sem vybíravej! Já bych si nic tučného a ani zdravého neobjednal! Takže to máš v cajku, vol moje pořadí: 1, 2 a 3! Nevím sice, co to je, ale určitě je to jedlé!" Pádné argumenty, které mi David nevyvrací.

O 2 dny později: Snídani dnes David obětoval na oltář spánku (po prohýřené noci) ... a dorazil až na oběd. Ještě ani neponoříme lžíci do polévky, když věčně hladová Hanka už porcuje své rybí filé. Osobně proti rybě nic nemám, předevčírem jsem ji měl také, 2x do týdne ji však nemusím.

Dobře vyspinkaný David si utahuje z Hanky: "Jak to můžeš jíst, vždyť to je pangasius - nejblbější, nejlevnější maso! Co maso! Samá voda to je. No, to bych do pusy nevzal ani náhodou! Co povíš, Michale?" Já? Nic! Já překvapivě mlčím a čučím do talíře na svého pangasia a přemýšlím, proč jsem si objednal 2x po sobě filé. Že by kvůli Haně? A talíř s hlavním chodem přistál už i před Davidem. Co způsobilo ztrátu jeho řeči v půli věty? Jasně, rybí filé! "No tohle? To je asi nějaký omyl, ne? Podejte mi objednávkový lístek!"

Stalo se a Haně už to zapálilo: "Dyť to je ta vaše včerejší doobjednávka alá Michal! Jak ti tu tvrdil, že nejrozumnější je opsat jeho výběr, ne?" směje se Hana, až jí kousky pangasia lítají z úst!"

"Ale vždyť to nechutná vůbec špatně! A myslím, že to není ani pangas, hele já jsem to skoro snědl!" důsledně dokoušu, než se začnu smát i já.

" A jaké to máte vy, Maruško?" ptá se pro kontrolu David i zbývající přísedící.

"Já? Výborný segedin! V životě jsem lepší nejedla!" dodá s gustem Marie.

"Tak to ne! Na cimře mám ještě 2 řízky - tohle nechávám plavat," odloží David příbor a nenasycen odchází.

O další den později: Setkáváme se u oběda, snídani jsem nedal tentokrát já ... až tam se dozvídám konec 'objednávkového' příběhu. Pod 'trojkou' na večeři se totiž skrývala: ... krupicová kaše!

"Teda kdybys Michale, viděl Davidův výraz, když mu tu dobrotu donesli! Zbledl, pak prostřídal několikrát celé barevné spektrum ... vstal, až převrhnul židli, a šrouby/nešrouby úprkem zmizel z jídelny. U vedlejšího stolu se smějí ještě teď!" vypráví mi Hana.

A kdeže jsem byl já - že jsem o tuto mňaminu i barevnou exhibici přišel? S Romanou (od vedlejšího stolu) ve vesnici za lesem, ve vyhlášené hospodě Mexiko na tvarůžkách a černém pivu (výběr č. 4).

Dovětek: dnes na večeři jsme objednávali jídla na víkend: "Nechceš poradit, Davide?" ptám se jej bezelstně ... nechtěl. No dobrá, ale potom, ať se nediví.

Autor: Milan Vít | středa 9.1.2019 19:11 | karma článku: 16.22 | přečteno: 627x

Další články blogera

Milan Vít

Střípky z lázní: až na dno!

Je 11 minut po půlnoci a vypadá to, že jsem přežil. Ale bylo to o chlup: "Vo co de?" Dohromady o nic. Jenom jsem si sáhl na dno svých fyzických sil. A to není vůbec příjemný pocit.

16.1.2019 v 5:30 | Karma článku: 10.08 | Přečteno: 532 | Diskuse

Milan Vít

Střípky z lázní: zázraky se dějí

Vždy jsem tvrdil, že nejlepší lék na sníženou pohyblivost je ... tanec! Mám-li 9 pacientů (3 vozíčkáři, 3 o berlích, 3 těžce chodící a sebe), tak večer u hudby: dvoje berle v koutě, 2 vozíky prázdné a netancuji pouze já!

12.1.2019 v 5:00 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 399 | Diskuse

Milan Vít

Střípky z lázní II.

Pobyt v lázních se skládá z absolvování předepsaných procedur, kdy nejdůležitější je najít v předepsaném čase a ve správném patře ty správné dveře ... a z mimo procedurálních aktivit (kino, divadlo, tanečky, nákupy, cukrárna...)

11.1.2019 v 19:04 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 338 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Milan Vít

Střípky z lázní: až na dno!

Je 11 minut po půlnoci a vypadá to, že jsem přežil. Ale bylo to o chlup: "Vo co de?" Dohromady o nic. Jenom jsem si sáhl na dno svých fyzických sil. A to není vůbec příjemný pocit.

16.1.2019 v 5:30 | Karma článku: 10.08 | Přečteno: 532 | Diskuse

Jan Tomášek

Inspirací Jiří Mahen

Jméno Jiří Mahen je poměrně známé především v Brně. Literát, novinář, ale také rybář. Jeho jméno nese brněnské divadlo a knihovna. Následující listy byly inspirovány jednou z jeho knih.

16.1.2019 v 2:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

David Snítilý

Hokejový táta (povídka)

Kouknu na led a vidím Jágra. Druhého, třetího a čtvrtého v brankářské výstroji. A proti němu s pukem na hokejce startuje Hašek. Je tu taky Plekanec, Pastrňák, Giroux, Ovechkin. A v těch dětských dresech možná budoucí hokejisté.

15.1.2019 v 19:14 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 220 | Diskuse

Marek Ryšánek

Kde hledat Boha? V zástupu bezvýznamných.

jsou za námi vánoce a svátek tří králů. Četli jsme v evangelijních oddílech o tom, jak je už od počátku evangelia ukázáno, že v Ježíši z Nazareta se děje už od počátku něco mimořádného.

15.1.2019 v 19:07 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 218 | Diskuse

Pavel Hewlit

Něco o básničkách, básnících a starých časech (pro paní Mirku P.)

Bavili jsme se s paní Mirkou o jiných časech, o básních, o upřímnosti, o tom, jak si lidé stěžují, jak neposlouchají, a když poslouchají, tak jen aby třeba pak nadávali a stěžovali si ještě víc. A mě napadlo tohle:

15.1.2019 v 10:27 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 326 | Diskuse
Počet článků 146 Celková karma 12.88 Průměrná čtenost 429

Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?

Najdete na iDNES.cz