Střípky z lázní II.

11. 01. 2019 19:04:44
Pobyt v lázních se skládá z absolvování předepsaných procedur, kdy nejdůležitější je najít v předepsaném čase a ve správném patře ty správné dveře ... a z mimo procedurálních aktivit (kino, divadlo, tanečky, nákupy, cukrárna...)

Dnešní pozdně odpolední činnost je pro mne částečně netypická: turistický pochod s částečně předvídatelným cílem: v hospodě! S Romanou, kterou jsem odvážně pozval na pivo hned druhý den po příjezdu (od toulajících se stínů pacientů jsme se lišili chůzí bez opěr a faktem, že jsme již nezažili 2. světovou válku), jsme si odhlasovali anulování večeře a její nahrazení konzumací místní, proslavené speciality - totiž olomouckých tvarůžků - 3x jinak! Pohostinství exotického názvu Mexiko se nachází ve vesnici za lesem v tabulkové vzdálenosti: 1,5 km.

"Romi, sjedeme tam autem, ne? Pominu-li to, že auto je nejlepším přítelem muže, tak courání po lesích, v arktické zimě, mlze a tmě - plných nebezpečné zvěře, může nedobře dopadnout," podávám formální návrh, o jehož nepřijetí vůbec neuvažuji. Což byla chyba!

"Blázníš? Tři kiláčky po sněhem prosvětleném lesíku jenom povzbudí naše chuťové buňky, nehledě na to, že nezapít tvargle pivem, znamená připravit se o 50% gurmánský zážitek! A nevím, co si představuješ pod pojmem arktická zima, ale 0 na teploměru avizuje spíše návrat jara!"

Pochopil jsem, že odpor je marný. Mé tvrzení, že pivo moc nepiji, naopak, že se těším na nealkoholické výrobky zdejšího pivovaru (malinovku, citronádu, oranžádu a kiwiovku) ani nevytahuji - je mi jasné, že by byly (jako účelové a nepravděpodobné) odmítnuty. Ve 4 hodiny na sebe navlékám vše kromě pyžama ... a oděn v tílko, triko, tenkou bundu, zimní bundu, na hlavě nasazeného kulicha, obmotán dvěma šálami a ruce ve fleesových rukavicích... odcházím na místo srazu. Jenže nabalen, jak pumpa, je mi uvnitř horko, pot cítím čůrkem stékat od lopatek až na .....!

Za 10 minut Romana dorazila: "Nečekáš tu dlouho, že?" usměje se a dodá, "můžeme jít. Jít znamená prorazit si stopu 30 centimetrovými závějemi napříč kolonádou, jejíž chodníky nejsou v zimě udržované. Stoupajíc do kopce potím se víc, než na recepci. Konečně jsme v lese! Za 7 let, co jsem tu šel naposled - se mnohé změnilo. Z nenápadné lesní pěšinky se stala cesta, na kterou bych si troufl i se svým autem, každé křížení a odbočky jsou 'polopaticky' značeny.

Jsme tady! Je to tady? V létě nabouchaná hospoda s plnou zahrádkou (jak jsem si ji pamatoval) se proměnila omlácenej domek, o kterém si nejsem jist, zda je obydlen. Ale je! Od výčepu nás zdraví velmi mladý číšník a přestože jsme zde jediní hosté, neváhá rozsvítit i vedlejší místnost s krásně nastrojeným vánočním stromem. Světlo tu je - teplo ne. Svlékám svrchní oděv a objevuji ždímatelná trika. Je mi zima. A nezahřeje mě ani 1. várka nápojů (malinovka s citronovkou). Romča je na tom o poznání lépe: nezpocena, se zakusuje do chlebu s tvarůžky a cibulí, zapíjíc tu pochutinu černou třináctkou. Druhým chodem je tvarůžková pomazánka na topince proložená oranžádou. Kýchám!

"Romi, dáme ještě pomazánku s chlebem a vracíme se do civilizovaných lázeňských pokojů s fungujícím topením," prohlásím ultimativně a odcházím na záchod ... jé, tu je teplíčko!

Po návratu se mě žena ptá: "Potkal jsi ho?"

"Koho? Výčepáka jo, hosta ne? Půjdeme, ne?" a začínám se balit.

"Koho? Ježíška, nechal ti tu dárek" a pokyne hlavou ke stromečku.

"Dárek, mně? Nevěřím!" Ale Romana měla pravdu, na saních u stromku leží malý balíček. Na okamžik jsem se ztratil v emocích, ale stékající čůrek potu mě vrací do reality, "děkuji ti Ježíšku, ale už pojďme!" ve dveřích se potkáváme s dalšími návštěvníky. Jsem rád, že tu mladý výčepák nebude sám.

"Zazpíváme si!" navrhuji. Nebyl to dobrý nápad: cesta vedla do kopce, vítr zesílil a překvapivě pochybělo dechu. A nejen to, dalším orgánem, co selhal - je paměť!

O hodinu později: Sedím v lázeňské restauraci, před sebou 'plzeň' a mladou učitelkou Hanou objednané mandle. "Tak jaký byl výlet?" ptá se. Přemýšlím, jak odpovědět vtipně a přitom neurazit. Než něco vymyslím, odpoví Romana...

"Úžasná procházka, příjemná atmosféra, dobré pivo a skvělé tvarůžky! Určitě půjdeme znovu, že Michale?" Nemusím odpovídat na každou otázku, ne?

Autor: Milan Vít | pátek 11.1.2019 19:04 | karma článku: 13.14 | přečteno: 338x

Další články blogera

Milan Vít

Střípky z lázní: až na dno!

Je 11 minut po půlnoci a vypadá to, že jsem přežil. Ale bylo to o chlup: "Vo co de?" Dohromady o nic. Jenom jsem si sáhl na dno svých fyzických sil. A to není vůbec příjemný pocit.

16.1.2019 v 5:30 | Karma článku: 10.08 | Přečteno: 533 | Diskuse

Milan Vít

Střípky z lázní: zázraky se dějí

Vždy jsem tvrdil, že nejlepší lék na sníženou pohyblivost je ... tanec! Mám-li 9 pacientů (3 vozíčkáři, 3 o berlích, 3 těžce chodící a sebe), tak večer u hudby: dvoje berle v koutě, 2 vozíky prázdné a netancuji pouze já!

12.1.2019 v 5:00 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 399 | Diskuse

Milan Vít

Střípky z lázní

Tak mi lhali! Po návratu z lázní před 4 roky mi bylo řečeno, že za mě už pojišťovna nezaplatí ani floka. Jenže vyměkla a zaplatila. Mám po náladě. Všichni mi lázně přejí, ať si je užiji, hned by jeli taky! Jenže nejedou - jedu já.

9.1.2019 v 19:11 | Karma článku: 16.22 | Přečteno: 627 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Milan Vít

Střípky z lázní: až na dno!

Je 11 minut po půlnoci a vypadá to, že jsem přežil. Ale bylo to o chlup: "Vo co de?" Dohromady o nic. Jenom jsem si sáhl na dno svých fyzických sil. A to není vůbec příjemný pocit.

16.1.2019 v 5:30 | Karma článku: 10.08 | Přečteno: 533 | Diskuse

Jan Tomášek

Inspirací Jiří Mahen

Jméno Jiří Mahen je poměrně známé především v Brně. Literát, novinář, ale také rybář. Jeho jméno nese brněnské divadlo a knihovna. Následující listy byly inspirovány jednou z jeho knih.

16.1.2019 v 2:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

David Snítilý

Hokejový táta (povídka)

Kouknu na led a vidím Jágra. Druhého, třetího a čtvrtého v brankářské výstroji. A proti němu s pukem na hokejce startuje Hašek. Je tu taky Plekanec, Pastrňák, Giroux, Ovechkin. A v těch dětských dresech možná budoucí hokejisté.

15.1.2019 v 19:14 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 220 | Diskuse

Marek Ryšánek

Kde hledat Boha? V zástupu bezvýznamných.

jsou za námi vánoce a svátek tří králů. Četli jsme v evangelijních oddílech o tom, jak je už od počátku evangelia ukázáno, že v Ježíši z Nazareta se děje už od počátku něco mimořádného.

15.1.2019 v 19:07 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 218 | Diskuse

Pavel Hewlit

Něco o básničkách, básnících a starých časech (pro paní Mirku P.)

Bavili jsme se s paní Mirkou o jiných časech, o básních, o upřímnosti, o tom, jak si lidé stěžují, jak neposlouchají, a když poslouchají, tak jen aby třeba pak nadávali a stěžovali si ještě víc. A mě napadlo tohle:

15.1.2019 v 10:27 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 326 | Diskuse
Počet článků 146 Celková karma 12.97 Průměrná čtenost 429

Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?

Najdete na iDNES.cz