97| Příběh studentky Zuzany - díl 3.
… pokračování…
Nepořádek překračuji a sedám si na kraj postele k trosce člověka, který byl ještě před 3 měsíci nádhernou holkou, kvůli které jsem chtěl pálit mosty… Nechci, ale musím tu „povinnou“ otázku vyslovit… „Táta?“
„… Jo! … A pak i máma!“ Zuza hlasitě oddechuje, nic neříkám, čekám, „… po pohřbu skočila pod vlak! To už jsem nezvládla…“
„Mělas jsi zavolat, slíbilas to!“
„Mohl jsi i ty!“
„Nemám tvůj telefon.“
„Mohl si přijít … na kuře 100x jinak.“
„Byl jsem tady. Nechal jsem ti vzkaz ve schránce, ať se ozveš! Počítám, že tam ještě je!“
„Kolikrát jsi tu byl?“ Teď ťala do živého. Neodpovídám.
„Viděla jsem tě. Byl jsi tu jednou!“
Je to výčitka? Pokračuji klidným tónem: „Ano, jednou. Jenže, změnilo by se něco, kdybych tu chodil třeba každý týden? Otevřela bys mi snad dříve? Zuzi?“
„Nevím. Možná jo…“
„Dobře, nechme minulost spát. Co chceš dělat dál?“
„Nic.“
„Co škola?“
„Nevím … asi mě už vylili.“
„Dobrá, to zjistíme. Ale postupně: máš papír a tužku?“
„Ve stole. K čemu to potřebuješ?“
„Napíšeme si postup normalizace. Kdy byl venku pes, kdy jedl?“
„Chodím s ním v noci a pak ještě před rozedněním.“
„A kdy jsi jedla a kdy ses… myla ty?“
„Já? Nejedla … a myla? V noci, myslím…“
****
Už se raději nepídím po tom, co jedla a kterou noc má na mysli. Je evidentní, že tohle sám nezmáknu. Škoda, že tu není Petr (o prázdninách emigroval), na Libora není spoleh, Zbyněk bydlí na druhém konci města … zkusím zavolat Jardovi! Doufám, že telefon funguje. Nemyslím, že by Zuzka platila inkaso, ale snad je byt a služby placen ze sporožirového účtu… Mám štěstí, spojení je funkční a také Jarouš mi zvedl sluchátko … takže na něj mohu vyhrknout…
„Ahoj Jardo, potřebuju pomoc, ale je to běh na dlouhou trať. Jde tu jenom o lidskej život. Půjdeš do toho se mnou?“
„Že váháš … vždyť víš, že já na sprinty moc nejsem. Tak nenapínej a vysyp, čeho žádáš – co můžu pro tebe udělat?“
Ve stručnosti jej zasvěcuji do situace a diktuju mu nákup včetně žrádla pro psy, adresu a zdůrazňuji potřebu rychlého příjezdu.
„Je mi to jasný, půjčím si od táty žigula, dej mi tak hodinu!“
„Zuzi spíš?“ uvařil jsem jí čaj, k jídlu však nenašel nic, „napij se, dokud je to horký, za chvíli přijede kámoš s jídlem, musíš se dát ‚do richtiku‘. Vykoupat se, umýt si hlavu, převléci – já zatím zkusím trochu poklidit, aby nám Jára nezdrhnul mezi dveřmi. Až přijde, vyvenčím psa a spolu uklidíme. Souhlas?“
„Co máš furt s tím uklízením a mytím? A vařit? Vidíš, že není z čeho, není lepší někam skočit?“
„Kam skočit? Jako třeba z mostu? Tak na to zapomeň, to tě raději umyju třeba násilím!“ do Prčic, jsem to ale pitomec … to jsem opravdu nezvolil moc dobrý příměr. Naštěstí Zuzka nereaguje, ale i tak se snažím svoji netaktnost zamluvit…
„Hele, slíbilas mi tajemství šéfkuchařky, povídat si, líbat se a milovat…“
„To není pravda, milování jsem neslibovala!“
„No, ale já to tak pochopil – a místo toho tady najdu zombie! Takže dopij ten čaj a upaluj už do vany. Nejdřív si ji však umyj! Jestli chceš vydrbat hlavu, tak mě pak zavolej!“ odmlčel jsem se a po chvíli dodal, „tak co, Zuzi? Zkusíme to?“
„Tak jo!“ pokus o úsměv jí zrovna 2x nevyšel, ale aspoň vstala a pomalu se šourá do koupelny!
Než za sebou stačí zavřít dveře, stojím v nich já: „Až do odvolání zůstanou všechny dveře v bytě otevřeny!“ a vytahuji klíč ze zámku, „všechny!“ dodám důrazně.
Teď už se jí úsměv podařil. „Neboj, když jsi tady, tak už to bude dobrý! Dám se do kupy.“
„Kéž by!“ myslím si já. Čím začít, stáhnu povlečení a peřin dávám větrat na okno. Beru tužku a v bodech píši úkoly:
1.nenechávat samotnou, otevřené dveře, bez klíčů
2.venčit psa společně, nákupy společně
3.přes noc hlídat (Jarda / já / + Jirka?)
4.generální úklid (okna, podlahy, nábytek…)
5.vyprat + vyžehlit
6.psychologické vyšetření + omluvit ve škole
7.požádat o opakování ročníku
8.nabízet aktivity, normalizovat život, navázání vztahu
9.vánoce???
Páni, je to jen 9 bodů, ale práce, jak na kostele! Jdu se na Zuzanu podívat. Leží ve vaně až po uši, oči zavřený, ale nemyslím, že spí.
„Zuzi, ať se nenachladneš, chceš umýt tu hlavu?“
„Jo! A chceš říct vtip?“
To je dobrý znamení, před chvílí chtěla nebejt a teď už vypráví vtipy! Myslím si a nahlas odpovím: „Jasně, řekni!“
„Povídá snacha koupajícímu se tchánovi: Dědo, vylezte už z té vany! Nachladnete se a umřete! Děda vylezl z vany, nachladl se a umřel.“
„Dobrý ne? Můžeme jít už na tu hlavu?“
... pokračování příště
Milan Vít
37 / Dopis 16 leté dceři
Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.
Milan Vít
35 / 100 let
Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.
Milan Vít
34 / Už jsem i já prozřel...
... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.
Milan Vít
33 / Jak se nás moc nesešlo
Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.
Milan Vít
32 / Dvojím pohledem
1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Projekt Východní štít. Polsko na hranicích postaví opevnění za miliardy
Polsko investuje deset miliard zlotých (asi 58 miliard Kč) do zvýšení bezpečnosti své hranice s...
Kdysi ji voda nezajímala, teď jí chybí. Francii dráždí hráz Ženevského jezera
Švýcarsko nemá o vodu nouzi. Jeho sousedé však ano. Francie, kterou loni zasáhla extrémní sucha, se...
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 404x
A kdo jsem já? Zcela jistě:
Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?