144| Střípky z lázní II.
Dnešní pozdně odpolední činnost je pro mne částečně netypická: turistický pochod s částečně předvídatelným cílem: v hospodě! S Romanou, kterou jsem odvážně pozval na pivo hned druhý den po příjezdu (od toulajících se stínů pacientů jsme se lišili chůzí bez opěr a faktem, že jsme již nezažili 2. světovou válku), jsme si odhlasovali anulování večeře a její nahrazení konzumací místní, proslavené speciality - totiž olomouckých tvarůžků - 3x jinak! Pohostinství exotického názvu Mexiko se nachází ve vesnici za lesem v tabulkové vzdálenosti: 1,5 km.
"Romi, sjedeme tam autem, ne? Pominu-li to, že auto je nejlepším přítelem muže, tak courání po lesích, v arktické zimě, mlze a tmě - plných nebezpečné zvěře, může nedobře dopadnout," podávám formální návrh, o jehož nepřijetí vůbec neuvažuji. Což byla chyba!
"Blázníš? Tři kiláčky po sněhem prosvětleném lesíku jenom povzbudí naše chuťové buňky, nehledě na to, že nezapít tvargle pivem, znamená připravit se o 50% gurmánský zážitek! A nevím, co si představuješ pod pojmem arktická zima, ale 0 na teploměru avizuje spíše návrat jara!"
Pochopil jsem, že odpor je marný. Mé tvrzení, že pivo moc nepiji, naopak, že se těším na nealkoholické výrobky zdejšího pivovaru (malinovku, citronádu, oranžádu a kiwiovku) ani nevytahuji - je mi jasné, že by byly (jako účelové a nepravděpodobné) odmítnuty. Ve 4 hodiny na sebe navlékám vše kromě pyžama ... a oděn v tílko, triko, tenkou bundu, zimní bundu, na hlavě nasazeného kulicha, obmotán dvěma šálami a ruce ve fleesových rukavicích... odcházím na místo srazu. Jenže nabalen, jak pumpa, je mi uvnitř horko, pot cítím čůrkem stékat od lopatek až na .....!
Za 10 minut Romana dorazila: "Nečekáš tu dlouho, že?" usměje se a dodá, "můžeme jít. Jít znamená prorazit si stopu 30 centimetrovými závějemi napříč kolonádou, jejíž chodníky nejsou v zimě udržované. Stoupajíc do kopce potím se víc, než na recepci. Konečně jsme v lese! Za 7 let, co jsem tu šel naposled - se mnohé změnilo. Z nenápadné lesní pěšinky se stala cesta, na kterou bych si troufl i se svým autem, každé křížení a odbočky jsou 'polopaticky' značeny.
Jsme tady! Je to tady? V létě nabouchaná hospoda s plnou zahrádkou (jak jsem si ji pamatoval) se proměnila omlácenej domek, o kterém si nejsem jist, zda je obydlen. Ale je! Od výčepu nás zdraví velmi mladý číšník a přestože jsme zde jediní hosté, neváhá rozsvítit i vedlejší místnost s krásně nastrojeným vánočním stromem. Světlo tu je - teplo ne. Svlékám svrchní oděv a objevuji ždímatelná trika. Je mi zima. A nezahřeje mě ani 1. várka nápojů (malinovka s citronovkou). Romča je na tom o poznání lépe: nezpocena, se zakusuje do chlebu s tvarůžky a cibulí, zapíjíc tu pochutinu černou třináctkou. Druhým chodem je tvarůžková pomazánka na topince proložená oranžádou. Kýchám!
"Romi, dáme ještě pomazánku s chlebem a vracíme se do civilizovaných lázeňských pokojů s fungujícím topením," prohlásím ultimativně a odcházím na záchod ... jé, tu je teplíčko!
Po návratu se mě žena ptá: "Potkal jsi ho?"
"Koho? Výčepáka jo, hosta ne? Půjdeme, ne?" a začínám se balit.
"Koho? Ježíška, nechal ti tu dárek" a pokyne hlavou ke stromečku.
"Dárek, mně? Nevěřím!" Ale Romana měla pravdu, na saních u stromku leží malý balíček. Na okamžik jsem se ztratil v emocích, ale stékající čůrek potu mě vrací do reality, "děkuji ti Ježíšku, ale už pojďme!" ve dveřích se potkáváme s dalšími návštěvníky. Jsem rád, že tu mladý výčepák nebude sám.
"Zazpíváme si!" navrhuji. Nebyl to dobrý nápad: cesta vedla do kopce, vítr zesílil a překvapivě pochybělo dechu. A nejen to, dalším orgánem, co selhal - je paměť!
O hodinu později: Sedím v lázeňské restauraci, před sebou 'plzeň' a mladou učitelkou Hanou objednané mandle. "Tak jaký byl výlet?" ptá se. Přemýšlím, jak odpovědět vtipně a přitom neurazit. Než něco vymyslím, odpoví Romana...
"Úžasná procházka, příjemná atmosféra, dobré pivo a skvělé tvarůžky! Určitě půjdeme znovu, že Michale?" Nemusím odpovídat na každou otázku, ne?
Milan Vít
37 / Dopis 16 leté dceři
Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.
Milan Vít
35 / 100 let
Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.
Milan Vít
34 / Už jsem i já prozřel...
... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.
Milan Vít
33 / Jak se nás moc nesešlo
Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.
Milan Vít
32 / Dvojím pohledem
1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.
Milan Vít
31 / Tuhle bitvu stěží kdy vyhraju...
Jsem otec zralého věku, jen tak něco mě nerozhází a už vůbec ne velký nákup s 14 letou dcerou. Ano, je tu jedna šance tento páteční proces přežít bez újmy na zdraví - stačí mlčky tlačit vozík a u kasy všechno zaplatit.
Milan Vít
30 / SOS
Ne, netopím se na výletní lodi ani v městském bazénu. Voláním o pomoc chci vzletně oznámit, že jsem v krizi. Vím, na to slovo je už každý druhý alergický. Ale má krize není energetická, ekologická či vládní - má krize je tvůrčí...
Milan Vít
29 / Čas je relativní a co vlaky?
Jóo, za covidu bylo príma cestování. V pendolínu nás sedělo 5, max 10, vlak byl poměrně čistej, výluky snad ani nebyly ... zpoždění? Do Japonska sice daleko, ale příjezd do 5 minut dráhy jako zpoždění ani statisticky nevedou.
Milan Vít
28 / Čím se řídí počasí?
Netřeba odpovídat - prostě řečnická otázka. Odpověď znám i já. Stejně jako Putin, neřídí se ničím. Švagr má docela vtipný bonmot: "Pokud se probudíš po dvou propršených dnech do slunečného rána, můžeš si být jistý, že je pondělí."
Milan Vít
27 / Inovace národního dopravce
Nedělám to rád, vlaky mám fakt rád, ale když musím, tak musím. Nedělám si iluze, že se mým postesknutím něco změní, ale znáte to - sdělená bolest, poloviční bolest.
Milan Vít
26 / Jedna nikdy nestačí
Takže dvě? Či snad tři? Čtyři budou tak akorát! Oč tu kráčí? Hned to bude zřejmé, stačí dopsat pracovní nadpis: "Skleróza neprohrála a já zas nevyhrál". Přečtěte si tedy takřka "hororový příběh", při kterém stydne v těle krev...
Milan Vít
25 / Madona
Jak vznikne fotoblog? Když se mi nechce psát, když mi chybí téma, případně inspirace. Dnešní text vznikne (pokud vznikne) pro fotku, která se mi před týdnem náhodně povedla.
Milan Vít
24 / Kde se vzala, tu se vzala – chyba je tu
Chybama se člověk učí? Kerej chytrák tohle zase (zřejmě cestou z náročné práce) vymyslel? Být to tak, mám v kapse několik diplomů. A cože jsem zvoral? Maličkost: v předchozím blogu jsem použil nesprávnou fotografii.
Milan Vít
23 / Jak jsem se seznámil se spisovatelkou
Vždy jsem byl nesmělý, holky jsem uháněl jenom tím, že jsem se od nich nechával uhnat. Dneska už občas dokážu ženu oslovit, jenže je to těžké. Ženy ovdovělé a rozvedené nejsou tak pitomé, aby se vracely do partnerského stereotypu.
Milan Vít
22 / 3x a dost
Jsem na sladký, aji bych si upekl, ale nemám troubu, váhu, recepty, trpělivost – oj, důvodů by bylo. Zato mám kámoše ... stala se mu věc: oženil se. Po druhé, takže mají vše 2x. Dal mi el. přenosný pekáč. Ať furt nebrečím a upeču si
Milan Vít
21 / Už vím, proč je dobré…
... mít děti chytré. V 1. třídě velká jednička, později houf malých ... na střední zrovna tak. Bonusem k dnes již povinné angličtině je japonština. Ne, že by hrála v příběhu zásadní roli – i když vlastně jo.
Milan Vít
20 / Co se zdá, je sen
Život se dá vyjádřit mnoha přívlastky a přídavnými jmény. Často slyším: složitý, komplikovaný, těžký – no prostě žádná hitparáda. Jenže není vše tak špatné, jak se zdá. A v povídkách si ho můžeme ještě vylepšit, například takhle.
Milan Vít
19 / Bratislavský románek
Slíbil jsem podat zprávu, jak (ne)pokračovala má komunikace s personálem hotelu Apollo. Dobrá, slib je slib, tak jej splním – otázka zní, jakou verzi zvolit. Realistickou, nikoliv happy anebo pohádku ve stylu filmu Pretty woman
Milan Vít
18 / Happy end není pravidlem
Jmenuji se Michal, let mám, že je ani kalkulačka nespočítá. Zrozen na Štvanici, dorostl v Karlíně věku rekruta. Vojna není kojná, ale v Levicích, v kuchyni se přežít dala. Co pak, do Prahy? Proč, i v Ostravě je fajně.
Milan Vít
17/ Úvaha, co hlavu mou v noci napadá
Neznám medicinskou definici lidské paměti, ale já si ji představuji jako úschovnu zavazadel, tedy myšlenek. Známe to z nádraží – narvu do skřínky všechno, co nepotřebuji, vhodím 50 Kč a zabouchnu. Myšlenky jsou pod zámkem.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 219
- Celková karma 14,01
- Průměrná čtenost 404x
A kdo jsem já? Zcela jistě:
Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?