16 / Technika vs. já
Je to neuvěřitelné, ale s personálním počítačem bojuji už bezmála 30 let, a ani po tak dlouhé době se nemohu prohlásit vítězem, což není veselé povídání pro mne, ale čtenář se v tom horku možná pobaví. Čím? Popisem těch nejzajímavějších kiksů.
První setkání: od sametové revoluce uběhly 4 roky a já nastoupil do firmy prodávající a servisující málou známou japonskou automobilku. Zákazníci mě rozhodně neobtěžovali svou přítomností a já měl tak dost času ponořit se do tajů ovládání počítače. Šlo to ztěžka, na salonu jsme byli 3. Já neuměl ani velká písmena, technik věděl jen nepatrně víc a slečna v náhradních dílech? Ta sice věděla, ale rozhodně odmítala strávit polovinu pracovní doby moji výukou textového editoru T602. Zhruba po roce jsem dostal nabídku odkupu staršího počítače. Fajn, měl nainstalovanou i jakousi hru o 2 panáčcích (hledajících poklad). A protože nemám rád věci, kterým nerozumím, rozhodl jsem se jednoho dne vyčistit paměť o programy anglicky se tvářící. Dalo to fušku, ale povedlo se! Po hodině monitor zčernal a z personálního počítače se stala kupa plastů a železa.
Jak šel čas, tak mi rukama procházely další, novější počítače, nové programy – windows a s ním world a excel, firemní – pojišťoven, leasingových společností, dovozce ad. Už jsem se cítil být pevný v kramflecích, vystavoval faktury, protokoly, splátkové kalendáře, psal nabídky, dokonce začal psát povídky a knížky. Už jsem měl svůj laptop, kterému se posléze začalo říkat notebook (netbook se na trhu nechytil), už jsem se cítil jako mistr světa, když … jsem dopsal povídkovou knihu. Přede mnou jen poslední korektura a tradá do tiskárny.
Co je? Měl jsem zkontrolovány 3, když text, myslím celá kniha, zmizela. Čím víc jsem se ji snažil nalézt, tím více jsem ji přepisoval jiným textem. Zapojení synka (inženýra přes počítače) mělo stejný efekt jako odnos pc do servisu. Tedy žádný. Po měsíci trucování jsem se vzal kopie povídek, hecnul se a udělal knížku znovu. Kdybych teď napsal, že jsem, nějakým mně záhadným zopůsobem odstřelil i 2. verzi – nebudete mi věřit. Proto to nenapíšu (ale mezi námi – stalo se).
Před rokem: další úder zasazený mé pýše. Volám synovi: „Člověče, zbláznila se mi myš. Sunu ji doleva, kurzor zdrhá napravo, posunu ji dolů, šipka však prchá hore! Máš k tomu nějaký rozumný vysvětlení?“
Překvapivě měl: „Mohl bys ji otočit o 180°?“
"Mohl, proč bych nemohl … jé hele, kurzor už upaluje po monitoru jak chci já. Jaks to udělal?“
„Bez komentáře,“ a zavěsil.
A poslední, týden starý, příběh: zprovoznění webkamery. Čas od času, zřejmě po vypnutí počítače, se kamera přepne do polohy: sice zapnuto, ale přesto nefunkční. Zhruba týden čekám (zda kamera nenaskočí sama – nenaskočí). Poté týden čekám, až se mi ozve syn a dálkově (pomocí složitých programů) kameru zprovozní. Jenže syn má v práci moře práce … když tu na scénu přichází žena, vyposlechne si problém, chvíli dumá a pak pronese naivní a kultovní dotaz:¨„A co kdybych zmáčkla tohle tlačítko s ikonou přeškrtnutého foťáku?“ (F8).
Než jsem jí stačil vysvětlit, že tlačítko nemá na provoz webkamery žádný vliv, tak jej zmáčkla … hle! Obraz naskočil! A tak tu žijem, hezký den!
Milan Vít
37 / Dopis 16 leté dceři
Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.
Milan Vít
35 / 100 let
Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.
Milan Vít
34 / Už jsem i já prozřel...
... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.
Milan Vít
33 / Jak se nás moc nesešlo
Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.
Milan Vít
32 / Dvojím pohledem
1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Jak se chystá převrat. V Německu začíná proces s extremistickou skupinou
V Německu v pondělí začíná první z procesů se členy extremistické skupiny Říšští občané, kteří čelí...
Bombardování Gazy si vyžádalo nejméně 13 obětí, Biden mluvil s Netanjahuem
Izraelské bombardování tři domů ve městě Rafáh na jihu Pásma Gazy zabilo nejméně 13 lidí a zranilo...
Letní teploty ještě vydrží. Ochladí se až koncem týdne, kdy přijdou přeháňky
Přímý přenos V neděli meteorologové zaznamenali letní den, teplota ve středočeské Tuhani vystoupala k 25,5...
Soud začal řešit podvod století za 2,4 miliardy. Okradených jsou tisíce
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 404x
A kdo jsem já? Zcela jistě:
Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?